Zámek Děčín

Zámek leží v samém středu města Děčín nad soutokem řek Labe a Ploučnice. Patří mezi největší a historicky nejvýznamnější objekty svého druhu v Čechách. Po několika přestavbách dospěl do podoby barokně-klasicistního zámku.

V prostoru dnešního zámku existovalo již od 10. století dřevěné hradiště. To bylo ve 13. století přestavěno na královský hrad. Od počátku 14. století sloužil objekt jako reprezentativní sídlo několika šlechtickým rodům, z nichž jeho osud ovlivnili nejvýrazněji páni z Vartenberka, z Bünau a hrabata rodu Thun-Hohenstein. V roce 1932 byla rodina Thunů nucena z ekonomických důvodů zámek prodat československému státu.

Od roku 1932 sloužil zámecký areál postupně československé, německé a sovětské vojenské posádce. Pobyty armád budovu výrazně poškodily. Odchod Sovětské armády v roce 1991 umožnil zahájit obnovu zámeckého areálu a snahu o zpřístupnění veřejnosti.

Dnes je zámek ve vlastnictví města Děčín a je nepřehlédnutelnou dominantou tohoto příhraničního sídla.

Zámek Dětenice

Zámek Dětenice leží nedaleko pohádkového města Jičín. Podle pověsti nechal obec Dětenice postavit v 11. století kníže Oldřich, který zde byl na lovu a nalezl zde opuštěné děti. Z dobrého srdce jim postavil ves, kterou pojmenoval ,,Dětenice“. Zámek Dětenice za dob středověku prošel rukou několika majitelů. V roce 1873 získal zámek Řád maltézských rytířů. V roce 1903 prodal řád Zámek Dětenice židovskému velkoprůmyslníkovi Adolfu Blochovi. Syn tohoto průmyslníka majetek prohrál na burze. V roce 1927 se stal majitelem stavitel Ing. Emanuel Řehák, který Zámek Dětenice z části zpřístupnil veřejnosti. Po nástupu komunistického režimu byl Zámek Dětenice znárodněn a většina vybavení byla rozkradena. Ze zámku se stala dívčí zahradnická škola a poté výchovný ústav. V roce 1998 Zámek Dětenice koupili manželé Ondráčkovi, kteří zámek zrestaurovali a zpřístupnili veřejnosti. Původní vybavení zámku se samozřejmě již nenalezlo.

Zámek Duchcov

Duchcovský zámek dal v letech 1675– 1685 vystavět Jan Bedřich z Valdštejna podle plánů architekta J. B. Matheye na místě staršího renesančního lobkovického sídla. Roku 1707 byl zámek rozšířen o dvě boční křídla. Úpravy zámeckého areálu včetně unikátní barokní zahrady byly prováděny od roku 1720, fasády dostaly současný klasicistní vzhled v letech 1812– 1818 a následně byl upraven i rozsáhlý přírodní park. Výrazným zásahem do areálu zámku byla v roce 1959 likvidace barokního špitálu z důvodů povrchové těžby uhlí. Freska V. V. Reinera z původní kupole špitálu byla přenesena do nově postaveného pavilonu v zámeckém parku. Návštěvníci mohou shlédnout Valdštejnskou rodovou galerii, expozici v tzv. biliárovém křídle, tři místnosti zámeckého personálu a muzeum věnované osobnosti Giacoma Casanovy, který jako valdštejnský knihovník prožil na zámku v Duchcově posledních třináct let svého života.

Zámek Hluboká nad Vltavou

Zámek byl původně hradem a prošel mnoha přestavbami. Do historie vstoupil roku 1290, kdy byl pod jeho hradbami popraven za údajnou velezradu Záviš z Falknštejna. Od roku 1661 vlastnili Hlubokou Schwarzenbergové, kteří dali zámek nejdříve přestavět barokně a v 19. století romanticky v duchu windsorské novogotiky. Z prohlídkových tras jistě zaujme Reprezentační trasa, která je zaměřena na reprezentační prostory 1. patra zámku, Schwarzenberská zbrojnice ve které je soustředěna mimořádně kvalitní rodová sbírka zbraní a zbroje z období 13. až 19. století a zámecká kuchyně s množstvím dochovaného kuchyňského zařízení z přelomu 19. a 20. století.

Zámek Hradec nad Moravicí

V období 1778 až 1945 drželo Hradec šest generací pruského knížecího rodu Lichnowských z Voštic a Werdenbergu. Velký požár z února 1796 podnítil celkovou adaptaci zámku, koncipovanou krnovským stavitelem Janem Mihatschem. Přes menší následné úpravy v duchu dobového historizmu si skvostně vybavená rezidence elitního aristokratického rodu regionu svůj klasicistní vzhled uchovala podnes; v 1. třetině 19. století byl založen 60-ti hektarový přírodně – krajinářský park výjimečné kompoziční a dendrologické úrovně.
Mezi léty 1874 až 1891 vedli stavitelé A. Langer z Vratislavi a F. Händel z Výmaru přístavbu tzv. Červeného zámku s hradební zdí a Bílou věží. Architektonicky mimořádně atraktivní komplex inspirovaný režnými hrady německého středověku zahrnul mj. nezbytnou konírnu s kočárovnou.
Význam hradeckého ostrohu byl dán především strategicky výhodným utvářením terénu, nabízejícím bezpečné útočiště. Také proto někdejší slovanské hradisko z 8. století vystřídal kolem poloviny 11. století knížecí hrad Přemyslovců, přebudovaný o dvě století později českým králem Přemyslem Otakarem II. na výstavný hrad chráněný důkladnou fortifikací.
Od počátku 16. století dávali čeští panovníci zdejší zboží do zástavy. Posledním zástavním pánem byl Kašpar Pruskovský z Pruskova, který jej v roce 1585 získal do dědičného majetku a současně zahájil renesanční přestavbu stále ještě středověkého hradu na pohodlně zařízené sídlo s okrasnou zahradou a lesoparkem.

Zámek Hrádek

Zámek Hrádek leží v předhůří v malebné obci Hrádku u Sušice, 4 km od města Sušice.

První zmínka o obci je 13. století, kdy zde již stále tvrz. V 16. století připojena k panství Velhartice, posléze jej získali Račínové z Račína, za nichž byla tvrz upravená a po roce 1590 přestavěna na renesanční zámek. Račínové z Račína Hrádek drželi až do 17. století. Pak panství několikrát změnilo majitele. Až v roce 1731 Jan Ferdinand Desfours zahájil přestavbu hrádeckého zámku a to tak, že před starým renesančním zámkem nechal vystavět nový barokní zámek. Zámek měl věž, která se zřítila v roce 1976. V průčelí je vstup do zámku, nad balkonem je ve štítu velký erb Desfoursů. Levé křídlo bylo v přízemí zakončeno salla terrenou se vstupem do zámecké zahrady a třípatrovou věží. Pravé křídlo je stavěno na renesančních základech. Za pravým zadním křídlem byla později přistavena kaple sv. Valburgy se vstupem ze zámku i zvnějšku. Nová část zámku sloužila jako venkovské sídlo, stará pak pro výkon správy panství. Na zámek navazuje park s kaplí a besídkovými rondely v nárožích hradby.

Dne 24. června 2010 se Zámek hrádek po dlouholeté rekonstrukci znovu otevřel veřejnosti. Objekt je hodnocen jako malá učebnice všech vývojových architektonických slohů na sebe logicky navazujících, ve výsledku vytvářejících jednotný harmonický areál.

V zámeckém areálu se nachází romantický hotel, kde jsou pokoje stylově vybaveny dle jejich historického původu, a to ve stylu Ludvíka XV. a francouzského rokoka, tudorovské renesance a anglického chippendale. Ve vyhlášené restauraci můžete ochutnat, poctivou a kvalitní českou kuchyni v moderní úpravě.

Stálá expozice muzea je zaměřena především na osobu Františka Pravdy (vlatním jménem Vojtěch Hlinka), kněz a vychovatel, který působil na zámku, a významného autora knížek pro lid druhé poloviny 19. století. V expozici jsou předměty týkající se historie obce, zámku a zámecké kaple sv. Valburgy, která je také součástí prohlídky společně s barokním parkem odkud je nádherný průhled od okolní krajiny. Ve stínu starých stromů mohou posedět jak hosté hotelu, tak náhodní návštěvníci Hrádku.

Trojský zámek

Václav Vojtěch hrabě ze Šternberka si nechal stavět letní sídlo od r. 1679. Sledoval tím získání šlechtického titulu, což se mu podařilo. Trojský zámek patří mezi nejvýznamnější ukázky zámecké barokní architektury 17. st. v Čechách vůbec. Ke stavbě i k výzdobě pozval hrabě Šternberk vynikající evropské umělce. Stavbu projektoval Giovanni Domenico Orsi, jehož brzy vystřídal Jean Baptiste Mathey, který změnil původní koncepci na velmi pravidelnou dispozici s hlavním sálem uprostřed. Hlavní sál byl spojen se zahradou monumentálním zahradním dvojramenným schodištěm, k jehož sochařské výzdobě byli roku 1685 pozváni Jiří a Pavel Hermannové z Drážďan. Asi kolem roku 1705 je doplnil Jan Brokof. Schodiště je vyzdobeno plastikami antických bohů a bohyň znázorňujícími jejich boj s Titány, jak líčí starořecká Iliada. Odtud patrně pochází i název Troja, který se pak rozšířil na celou oblast.
Strop a stěny ústředního sálu pokrývají fresky s námětem Apotheosy vítězství nad Turky u Vídně a oslavují tak Habsburky. Fresky namalovali nizozemští malíři Abraham a Izak Godinové. Přilehlé místnosti pak vyzdobil italský malíř Francisco Marchetti se synem Giovannim freskami s náměty antické mytologie a oslavou stavebníků zámku. V zámku je celkem 4000 m2 maleb, z toho 1400 m2 v hlavním sále, který slouží také ke koncertům. Zámek, citlivě zasazený do krajiny, obklopuje rozsáhlá francouzská zahrada vyzdobená terakotovými vázami, štukovými prospekty a oranžeriemi s bustami imperátorů.

Zámek Berchtold

První zmínka o panském sídle a statku ve Vidovicích je z roku 1388, kdy byl vlastníkem tehdy šlechtický (zemanský) rod s přídomkem „z Vidovic“. V 17. st. náležela ves Vidovice s poplužním dvorem ke statku Velké Popovice. Od r. 1808 náležela pak ke vsi Chlum. Roku 1877 byl do zemských desek zapsán samostatný statek nazvaný Vidovice. Když se vdávala Eleonora dcera manželů Brzorádových za Rudolfa Kainze. Novomanželé získali 24. prosince 1877 nově vytvořený samostatný zámek Vidovice oddělením od Chlumu. Jejich takto nabytý majetek tvořila reprezentativní budova, statek s cihelnou a pozemky. Tehdy bylo sídlo mapováno již jako zámek Vidovice. Mezi významné vlastníky panství či zámečku patřili známé osobnosti jako např. Václav Stařimský, svobodný pán z Libštejna, Jan Josef Václav Radecký z Radče, rodina Brzorádova, Eleonora a Rudolf Kainzovi, Milnerovi, Dr.prof.Blažek nebo šlechtický rod Berchtoldů.

Dne 18. dubna 2005 začala nová epocha zámečku Kunice-Vidovice, který získal nové majitele. Ti uskutečnili jeho celkovou rekonstrukci, rozšíření o přístavbu křídla do parku, rozšíření parku, stavbu sport centra Na zámečku a zpřístupnění areálu široké veřejnosti. Areál je určen zejména firmám, rodinám, mládeži a sportovcům. Rodina JUDr. Václava Růžičky přeměnila celý areál na unikátní místo pohody pro firemní akce, sport, kulturu, zábavu, ponaučení a vytváření vztahu k přírodě a lidem navzájem. Po letech /od r. 2005/ velkého úsilí dnešní majitele zejména uspokojuje, že se toto místo stalo místem setkávání zajímavých lidí a těší se velkému zájmu dětí a sportovců.

Zámek Grodno

Hrad byl postaven na vrcholu hory Choina (450 m n.m.). Nejstarší osudy hradu nejsou známy. Tradice přisuzuje postavení hradu Boleslawowi Wysokému v roce 1198 a jeho rekonstrukci koncem 13. stol. knížeti Bolkovi I. Po připojení svidnicko-javorského knížectví k České koruně se stal hrad majetkem českých králů, později přešel do soukromého vlastnictví. Od roku 1545 byla prováděna systematická přístavba hradu. V období třicetileté války byl dobyt Švédy, kteří ho velmi zničili. Další majitelé o hrad nepečovali a jeho stav se tak stále zhoršoval. Definitivně zůstal opuštěn v roce 1774 a dále chátral. V roce 1869 po udeření blesku došlo ke vznícení věže. Po válce byly na hradě několikrát prováděny renovační práce.

Hrad Grodno je spojením gotického stylu, který můžeme najít v horní části hradu a renesančního stylu, v němž je přistavěna jeho dolní část. Pro návštěvníky jsou zajímavé sluneční hodiny pocházející z roku 1716. Díky konservátorským pracím, s nimiž bylo započato na začátku 19. stol., můžeme obdivovat obnovenou hradní věže a opevnění zámku Grodno, kde na návštěvníky čeká restaurace s hradní stravou.

Zámek Książ

Největším zámkem v Dolním Slezsku a třetím největším zámkem v Polsku je zámek Książ. Velikostí ho předčí pouze krakovský královský hrad Wawel a křižácký hrad v Malborku. Často se o něm hovoří jako o perle Dolního Slezska. Leží v katastru města Wałbrzych, mezi malebnými lesy Książského krajinného parku a údolím řeky Pełcznica Na zámek je nejkrásnější pohled z vyhlídky na takzvané Obří skále, ke které se dostanete po široké stezce vedoucí zámeckým parkem.
První písemné zmínky o hradu Książ pocházejí z roku 1288. Byl jedním z řady obranných hradů vystavěných svídnicko-javorským knížetem Bolkem Prvním.
V roce 1508 se Książ dostal do rukou Jana von Haugvitze, jenž jej prodal Konrádu Hobergovi. Konrád Hoberg patřil k poslednímu książskému rodu. Tento rod si posléze změnil jméno na Hochberg.
Zámek Książ byl mnohokrát přestavován, proto se v něm spojuje tolik architektonických a uměleckých stylů – najdeme zde gotické, renesanční, barokní i eklektické prvky.
Nejkrásnějším zámeckým prostorem je Maxmiliánův sál.
W sali tej niegdyś urządzano koncerty i wystawiano spektakle teatralne, współcześnie wnętrze to służyło za scenografię do kilku filmów.
Jedním z nejdůležitějších a zároveň nejtragičtějších období v dějinách zámku byla doba druhé světové války.
Tyto stavební činnosti měly sloužit pravděpodobně realizaci projektu „Riese“ – což znamená „obr“.
Turisté mohou vidět osmdesátimetrový zabezpečený úsek chodeb, z něhož byly odstraněny sutiny.
Největší zásahy proběhly v zámeckých interiérech. Konrádův sál se mohl stát expozicí pro proslulou Jantarovou komnatu.
Zámek spojuje dějiny několika národů a mnoha lidí. Kromě klasických stavebních atributů hradů a zámků jako jsou nádherné brány, bašty a věže tu na návštěvníky čekají i stovky neodhalených tajemství.