Původně gotický hrad ze 13.století byl přestavěn renesančně a později barokně, v jednu z nejvýznamnějších světských barokních staveb na Moravě. Výstavba zámku je ve své první fázi, tj. zhruba do poloviny 17. století, spjata s knížetem Karlem Eusebiem z Liechtenštejna, který také podstatně ovlivňoval výslednou podobu staveb. Většinu z nich projektoval do roku 1641 G. G. Tencalla. Zámek tvoří tříposchoďová čtyřkřídlá budova s konírnami, jízdárnou, galerií, rokokovým divadlem a kočárovnou. Z renesančního období se zachovaly dvě nárožní věže, od nichž vedou nízká boční křídla uzavírající s hlavní budovou čestný dvůr. Průčelní fasáda zámecké budovy je bohatě zdobena, středová osa budovy je zvýrazněna vstupním portálem a věží.
Zámek Litomyšl
Zámek v Litomyšli, jedna z nejvýznamnějších renesančních památek v Čechách, vznikl na místě sídla Kostků z Postupic, když se roku 1567 stali majiteli panství Pernštejnové. Vratislav z Pernštejna, jeden z nejmocnějších šlechticů v království, nechal vystavět zámek v letech 1568-1581 v podobě dvoupatrové čtyřkřídlé budovy se čtvercovým nádvořím. Hodnotná architektura je především dílem v Čechách působícího architekta vlašského původu Giovanniho B. Aostalliho (do roku 1575) a jeho synovce Ulrika Aostalliho. Do novostavby byly pojaty starší objekty v severním křídle, patrně někdejší biskupský palác. Sgrafita na fasádách provedl Šimon Vlach.
Nádvoří je tvořeno ze tří stran arkádami, čtvrtá strana je vyzdobena rustikou a chiaroscurem, představujícím především výjevy z antické mytologie. Celý obvod zámku lemují štíty, které patří k nejlepším ukázkám české renesance. V roce 1999 byl zámecký areál zapsán na seznam UNESCO.
V zámku je v současnosti přístupno 14 interiérů. Nejhodnotnějším je pozdně barokní zámecké divadlo s četnými dochovanými dekoracemi, zřízené v 90. letech 18. století.
Zámek Velké Březno
Státní zámek Velké Březno je jeden z nejmladších, nejmenších, ale zároveň i nejkrásnějších zámků v České republice. Byl totiž postaven až mezi lety 1843 a 1845 a to pro tehdejšího nejvyššího purkrabího Českého království, hraběte Karla Chotka z Chotkova a Vojnína. Původní zámek byl postaven ve stylu pozdního rakouského empíru a Chotkův vnuk ho mezi lety 1885 a 1910 přestavěl ve stylu romantické novorenesance. Půvabné, do všech detailů zařízené zámecké interiéry vybavené dobovým nábytkem Vám připomenou život šlechtické rodiny Chotků na konci 19. století, tedy v době, kdy na zámku pobývala také Žofie Chotková, vnučka zakladatele zámku, která se později stala manželkou následníka habsburského trůnu Františka Ferdinanda d´Este a která byla spolu s ním v roce 1914 zastřelena při sarajevském atentátu, jímž začala 1. světová válka. Zámek je obklopen nádherným, na Ústecku jedinečným přírodním anglickým parkem s množstvím vzácných stromů a keřů.
CMQC doporučuje:
Technickou zajímavostí, kterou najdete při prohlídce zámku , je sloupková prohlížečka diapozitivů – stereodiaskop. Při pohledu do okulárů prohlížečky je v divákovi, pomocí důmyslného optického řešení, vytvořena iluze prostorového vidění – je to takový hologram 19. století
Zámek Loučeň Labyrintárium
Zámek Loučeň je ideálním místem odpočinku pro cestovatele za poučením, zábavou, ale i romantikou.Zámeckými komnatami Vás neprovede obyčejný průvodce, ale kostýmovaný komorník Jeho Jasnosti, případně samotná kněžna. Dozvíte se tak nikoli suchá fakta, ale příběh života na zámku zhruba před sto lety
Ve středověku a raném novověku se na Loučeni střídají nepříliš známá a významná jména majitelů. Zásadní proměnu vnáší do historie panství třicetiletá válka. Tehdy, konkrétně roku 1623, přicházejí na Loučeň Valdštejnové. Od té doby Loučeň nebyla prodána, což nepřímo ukazuje na její hodnotu.To, že se jejími držiteli stali po Valdštejnech postupně ještě dva další šlechtické rody, bylo způsobeno tím, že se u předchozích rodů nedostávalo mužských potomků. Každá změna erbu na loučeňském panství po roce 1623 (na zámku následně vládli Fürstenberkové a po nich Thurn – Taxisové) tak byla důsledkem sňatkové politiky, kdy ženská dědička z předchozího rodu uvedla svým sňatkem na Loučeň rod nový.
Romantici věnují pozornost především zámeckému parku a jeho exotickým dřevinám, pod nimiž takový piknik chutná obzvlášť znamenitě. Pokud sami sebe mezi romantiky řadíte, možná se zdržíte i přes noc a využijete pohádkového komfortu hrázděného Domečku knížete Alexandra, kde Vás nebude nikdo rušit, nebo dobových apartmánů přímo v budově zámku
Zámek Vizovice
Zámek ve Vizovicích nechal v polovině 18. století vystavět olomoucký kanovník a pozdější biskup královéhradecký Heřman Hannibal z Blümengenu. Stavbou pověřil význačného brněnského architekta Františka Antonína Grimma (1710 – 1784), který pojal zámek v tehdy moderním francouzském stylu. Za Blümegenů ve druhé polovině 18. století byla nejen dokončena stavba zámku a zámecké zahrady, ale bylo pořízeno i vnitřní vybavení, které bylo neobyčejně cenné, zvláště když dědicové Heřmana Hanibala přemístili do Vizovic Blümegenovu sbírku obrazů. Současně se zámkem byla založena i zámecká zahrada ve francouzském stylu s platikami předního brněnského sochaře Ondřeje Schweigla (1736-1812). Ten je také autorem výzdoby působivého interiéru zámecké kaple Panny Marie Matky Dobré rady. Na počátku 19. století přešlo panství příbuzenskou linií na rod Stillfriedů, kteří podle svých možností doplňovali obrazárnu, hlavně však její grafickou sbírku. Stillfriedové pak vlastnili vizovické panství až do roku 1945. Po 2.světové válce přešel zámek do státní správy a od roku 1948 je přístupný veřejnosti.
Zámek Hrádek
Zámek Hrádek leží v předhůří v malebné obci Hrádku u Sušice, 4 km od města Sušice.
První zmínka o obci je 13. století, kdy zde již stále tvrz. V 16. století připojena k panství Velhartice, posléze jej získali Račínové z Račína, za nichž byla tvrz upravená a po roce 1590 přestavěna na renesanční zámek. Račínové z Račína Hrádek drželi až do 17. století. Pak panství několikrát změnilo majitele. Až v roce 1731 Jan Ferdinand Desfours zahájil přestavbu hrádeckého zámku a to tak, že před starým renesančním zámkem nechal vystavět nový barokní zámek. Zámek měl věž, která se zřítila v roce 1976. V průčelí je vstup do zámku, nad balkonem je ve štítu velký erb Desfoursů. Levé křídlo bylo v přízemí zakončeno salla terrenou se vstupem do zámecké zahrady a třípatrovou věží. Pravé křídlo je stavěno na renesančních základech. Za pravým zadním křídlem byla později přistavena kaple sv. Valburgy se vstupem ze zámku i zvnějšku. Nová část zámku sloužila jako venkovské sídlo, stará pak pro výkon správy panství. Na zámek navazuje park s kaplí a besídkovými rondely v nárožích hradby.
Dne 24. června 2010 se Zámek hrádek po dlouholeté rekonstrukci znovu otevřel veřejnosti. Objekt je hodnocen jako malá učebnice všech vývojových architektonických slohů na sebe logicky navazujících, ve výsledku vytvářejících jednotný harmonický areál.
V zámeckém areálu se nachází romantický hotel, kde jsou pokoje stylově vybaveny dle jejich historického původu, a to ve stylu Ludvíka XV. a francouzského rokoka, tudorovské renesance a anglického chippendale. Ve vyhlášené restauraci můžete ochutnat, poctivou a kvalitní českou kuchyni v moderní úpravě.
Stálá expozice muzea je zaměřena především na osobu Františka Pravdy (vlatním jménem Vojtěch Hlinka), kněz a vychovatel, který působil na zámku, a významného autora knížek pro lid druhé poloviny 19. století. V expozici jsou předměty týkající se historie obce, zámku a zámecké kaple sv. Valburgy, která je také součástí prohlídky společně s barokním parkem odkud je nádherný průhled od okolní krajiny. Ve stínu starých stromů mohou posedět jak hosté hotelu, tak náhodní návštěvníci Hrádku.
Zámek Boskovice
Na místě dnešního boskovického zámku stával původně dominikánský klášter, který po svém zrušení krátce sloužil jako manufaktura na výrobu barviv. Přestavba klášterních budov na zámek byla realizovaná v letech 1819-1826 za Františka Xavera z Ditrichsteina. Vznikl tak jeden z nejpůvabnějších empírových zámků na Moravě, který si svou slohovou čistotu udržel až do současnosti.
V roce 1856 se zámek dostal do držení hraběcího rodu Mensdorff-Pouilly, který vlastnil až do roku 1950 a kterému byl opět v roce 1991 navrácen. Návštěvníka jistě nejvíce upoutají předměty výjimečného až kuriosního charakteru. Měděný globus, na kterém je hvězdná obloha zobrazena pomocí heraldických znaků, je jeden ze tří na světě. Obrovské výjevy z protitureckých válek v sále bitev jsou malované na buvolí kůži. Rokokové dětské divadélko, dar královny Viktorie, je opravdovou technickou zajímavostí.
Dětem je taktéž určena miniaturní nábytková souprava. Tyto předměty se staly pro boskovický zámek typickými. Ze samotného zámeckého interiéru potom vyniká velkolepý taneční sál, dodnes využívaný jako koncertní síň.
Zámek Bruntál
Bruntálský zámek založili ve 2. polovině 15. století páni z Vrbna, kteří jej ve 2. polovině 16. a počátkem 17. století přestavěli v honosný renesanční zámek netradiční dispozice tvaru kruhové výseče. Po bělohorské porážce připadl bruntálský zámek jako konfiskát Řádu německých rytířů. Nynější podobu zámek získal až pozdně barokní přestavbou v letech 1766 – 1769. Při přestavbě byly zachovány renesanční arkády na nádvoří i hodinová věž a řada dalších stavebních prvků původního zámku, čímž se podařilo vytvořit ojedinělé pozoruhodné spojení renesančního a barokního slohu v jednom objektu. Další dílčí úpravy v letech 1838 – 1840 a na přelomu 19. a 20. století se dotkly pouze zámeckých interiérů a zámeckých parků. Zámek v Bruntále je státním majetkem; v roce 1957 se stal sídlem okresního muzea a od roku 1960 je zpřístupněn veřejnosti.
Dvacet šest sálů prvního patra zámku s cennými rokokovými nástěnnými malbami je vybaveno bohatým mobiliářem z 18. až konce 19. století. Pozoruhodné jsou i zámecká galerie s díly italských, holandských, vlámských a německých mistrů 16. – 18. století, lovecká zbrojnice či zámecká knihovna. V přízemí jsou vedle kaple zpřístupněny i prostory bývalých koníren a nejstarší sály původního renesančního zámku, ve kterých se pořádají muzejní i výtvarné výstavy. Reprezentační sály a zámecké nádvoří jsou využívány ke konání koncertů, divadelních představení i dalších kulturních počinů.
Zámek Buchlovice
Kvalita architektury, rozsáhlé sbírky, proslulí majitelé i důležité místo v dějinách posledních let habsburské monarchie činí ze zámku Buchlovice místo, významem daleko přesahující hranice českých zemí. Stavba zámku byla zahájena těsně před rokem 1700 bohatým a urozeným hrabětem Janem Dětřichem Petřvaldským, který zámek zamýšlel jako galantní dar své manželce Anežce Eleonoře z italského rodu Collona. Snad proto byly u některého z předních vídeňských architektů té doby objednány italsky orientované plány ve stylu tak zvané villy rustica. Výsledkem několikrát přepracovaného architektonického konceptu je nejčistší příklad italské barokní vily ve středoevropském prostoru. Kolem zámku byla od začátku budována nádherná barokní zahrada, uchvacující svojí krásou už udivené současníky. Kromě samotného zámku a parku mohou návštěvníci zhlédnout unikátní sbírku fuchsií, tematické výstavy, galerii vín a nejrůznější kulturní akce. Malí návštěvníci pak jistě ocení záchrannou stanici a malou zoologickou zahradu s množstvím domácích i exotických zvířat. Buchlovice nabízí i zajímavé památky v okolí: hrad Buchlov, ojedinělý barokní hřbitov ve Střílkách, slavné poutní místo Velehrad či velkomoravské památky ve Starém Městě u Uherského Hradiště.
Zámek Červená Lhota
Jednou z nejromantičtěji položených památek v Čechách je jihočeský vodní zámek Červená Lhota. Vyrůstá na skále, která se přehrazením údolí a vzedmutím vodní hladiny stala malým ostrůvkem. Zemanskou tvrz koupil roku 1530 Jan Kába z Rybňan a brzy na to ji přestavěl na renesanční zámek. Po roce 1641 se Lhota stala majetkem Slavatů, pánů na nedalekém Jindřichově Hradci. Před polovinou 19. století nechal E. J. Schönburg-Hartenstein upravit zámecký exteriér v romantickém duchu. Na počátku 20. století cimbuří a jiné neogotické prvky zmizely. Architekt H. Walcher z Moltheimu je nahradil pseudorenesančními štíty s oblouky nahoře, pro Červenou Lhotu dnes charakteristickými. Návštěvníci vstoupí nebo nahlédnou do šestnácti velmi útulných, komorně laděných interiérů, vypovídajících o životě od renesance až po 19. století. V paměti utkví portrét „Ošklivé vévodkyně“ Markéty Tyrolské a Korutanské zvané „Pyskatá“, či vzpomínka na hudebního skladatele Karla Dietterse z Diettersdorfu. Zaujme Pánská pracovna s renesančními obrazy a uměleckými díly z téže doby, barokní jídelna s bohatou štukovou výzdobou i půvabný Francouzský salon zařízený ve stylu druhého rokoka.