Kočovné muzeum strašidel

Muzeum strašidel najdete na západní straně nám. Republiky, v samém centru městaPlzně. Ve sklepení dnes již zbořeného domu, který už od 16. století býval domemhostinským; teď zde stojí hotel Central.Dům, jako celá Plzeň, je protkán pověstmi,pohádkami, tajemnými bytostmi a strašidly.S úsměvem a nadsázkou nahlédnemedo světa pohádek a kouzel zapomenutýchčasů staré Plzně a okolí. Bájný kníže Radouš,vodníci, čarodějnice, Saracénský čert,ohnivý pes, draci a jiná havěť nestoudná
patří neodmyslitelně k našemu krajipod Radyní. Pojďte se s námi krásně bát.

Hrad Houska

Podle nejnovějších poznatků vyplývajících z archeologického průzkumu byl hrad založen v dekádě 1270-1280 Přemyslem Otakarem II., a to téměř souběžně s blízkým Bezdězem, dokonce stejnou stavební hutí.
Pravděpodobně z rukou Václava II. se dostal do držení Ostrve, pánů z Dubé. Ti v období své největší slávy rozhodovali o trůnu, jakož i o příjmech pokladny koruny.
Hrad vyrostl v lokalitě původně dřevěného, později kamenného hradiště (konec 9. století), které vévoda Pšovanů Slavibor založil pro svého syna Houseka.
Během své existence prošel původně nedobytný gotický hrad řadou stavebních úprav, díky kterým se dnes na Housce potkáme se všemi slohy, a to již od pozdně románského.
Zejména zásahy renesanční určily aktuální podobu stavby i nejbližšího okolí hradu (zpřístupnění po Třicetileté válce). Renesanční zámek s prvky gotického hradu je zřejmě ta nejvýstižnější charakteristika pro jeho nynější podobu.

Coby vlastníci hradu se na Housce vystřídali, vedle již zmíněných panovníků a pánů z Dubé, Jan ze Smiřic, Hrzánové z Harasova, Valdštejnové, Veronika ze Sulzu, Hypolita z Hofkirchenu, rod Kouniců, princezna Hohenlohe a hraběnka Andrássy.
V roce 1924 hrad kupuje prezident Škodových závodů, senátor pan Josef Šimonek. Po opravách byl až do roku 1939 užíván jako letní a reprezentační sídlo rodiny.
Poté byl hrad, díky své poloze v Sudetech, do roku 1945 využíván německou armádou, od roku 1950 zde byl umístěn archiv Státní knihovny v Klementinu.
Po dožití střech položeny nové (měděné), plánované noční sanatorium Spolany Neratovice nebylo dokončeno. Hrad byl počátkem 90. let předán Instavu Praha, poté vydán v restitucích původním majitelům.
Těmi jsou pan Ing. Jaromír Šimonek a paní MUDr. Blanka Horová, kteří dnes velice úspěšně napravují výsledky čtyřicetileté péče státu o památku, která je zejména díky původní gotické hradní kapli hodnocena jako přinejmenším středoevropský unikát (malby – přelom 13. a 14. století).
Teprve až současnými majiteli byl hrad Houska (poprvé v jeho dlouhé historii!!!) v roce 1999 zpřístupněn nejširší veřejnosti.
Dnes žije kulturními akcemi – jarmarky, šermíři, tance, řemesla, zpěváci a hudebníci, sezónní i stálé expozice, dobově laděné aktivity jednotlivců i firem, svatební obřady a pod.

Památník písemnictví Rajhrad

Památník byl v prostorách benediktinského kláštera v Rajhradě pro veřejnost otevřen 1. července 2005. Návštěvníkům Památník nabízí stálou expozici zahrnující nejvýznačnější osobnosti literatury na Moravě od 9. do 20. století, temporární výstavy a prohlídku interiéru restaurované historické benediktinské knihovny s osmnácti tisíci knihami.Celkem čítá fond knihovny na 65 000 svazků. Odborné badatelské veřejnosti je od poloviny roku 2006 zpřístupněna Knihovna Benediktinského opatství Rajhrad a Knihovna Muzea Brněnska, které spravuje Památník písemnictví na Moravě.
V pokladně je možno zakoupit suvenýry vztahující se k výstavám a expozicím Památníku i ke klášteru.

Národní památník na Vítkově

Památník byl jako Památník Národního osvobození vystavěn v letech 1929 – 1938 k poctě československých legionářů; znovu byl upravován a doplňován po skončení 2. světové války, protože bylo nutné připomenout druhý protifašistický odboj.
Po roce 1948 začal sloužit státní ideologii a k propagaci režimu. Byli zde pohřbeni významní představitelé Komunistické strany Československa. V roce 1953 zde bylo zřízeno Mauzoleum Klementa Gottwalda. Památník postupně začal upadat do zapomnění. Po roce 1989 byli všichni pohřbení odsud odvezeni, ale dlouho se hledalo konkrétní využití.
V roce 2001 se Národní památník na Vítkově dostal do správy Národního muzea, které začalo připravovat jeho rekonstrukci a rehabilitaci.
Po více než dvouleté rekonstrukci byl památník od 29. 10. 2009 otevřen veřejnosti

Zámek Loučeň

Zámek Loučeň je ideálním místem odpočinku pro cestovatele za poučením, zábavou, ale i romantikou.Zámeckými komnatami Vás neprovede obyčejný průvodce, ale kostýmovaný komorník Jeho Jasnosti, případně samotná kněžna. Dozvíte se tak nikoli suchá fakta, ale příběh života na zámku zhruba před sto lety

Ve středověku a raném novověku se na Loučeni střídají nepříliš známá a významná jména majitelů. Zásadní proměnu vnáší do historie panství třicetiletá válka. Tehdy, konkrétně roku 1623, přicházejí na Loučeň Valdštejnové. Od té doby Loučeň nebyla prodána, což nepřímo ukazuje na její hodnotu.To, že se jejími držiteli stali po Valdštejnech postupně ještě dva další šlechtické rody, bylo způsobeno tím, že se u předchozích rodů nedostávalo mužských potomků. Každá změna erbu na loučeňském panství po roce 1623 (na zámku následně vládli Fürstenberkové a po nich Thurn – Taxisové) tak byla důsledkem sňatkové politiky, kdy ženská dědička z předchozího rodu uvedla svým sňatkem na Loučeň rod nový.

Romantici věnují pozornost především zámeckému parku a jeho exotickým dřevinám, pod nimiž takový piknik chutná obzvlášť znamenitě. Pokud sami sebe mezi romantiky řadíte, možná se zdržíte i přes noc a využijete pohádkového komfortu hrázděného Domečku knížete Alexandra, kde Vás nebude nikdo rušit, nebo dobových apartmánů přímo v budově zámku

Zámek Jemniště

Kousek od Benešova u Prahy směrem na Vlašim nechal František Trautmannsdorf postavit barokní zámek. Stavěl ho slavný architekt F. M. Kaňka v letech 1717 – 1725 v barokním stylu a na vnitřní výzdobě se podíleli nejvýznamnější představitelé českého baroka jako M. B. Braun a V. V. Reiner. Zámek má tvar písmena H, uprostřed je hlavní budova a na ní navazují budovy hospodářské, které dnes už neslouží svému účelu, ale jsou z nich svatební apartmány. V roce 1754 postihl zámek velký požár, který poškodil hlavní budovu. Z původní výzdoby se zachovala jen freska od V.V. Reinera malovaná na kameni, která se nachází v lodi zámecké kaple. Do zámku se vstupuje z nádvoří do saly terreny, která na druhé straně pokračuje do zahrady. Po schodišti lemovaném obrazy se dostanete do prvního patra, kde prohlídka pokračuje. Nejkrásnější prostorou zámku je taneční sál, který prostupuje dvěmi patry, jeho strop a stěny zdobí rokokové malby od F. A. Schefflera a barokní štukové reliéfy od Matyáše Bernarda Brauna. Následují pokoje panstva, jídelna s dokonalým porcelánem a příbory, koupelna s vybavením a knihovna. Interiéry jsou vybaveny dobovým nábytkem, obrazy, porcelánem, keramikou, dokonce tu můžete vidět i původní šatstvo. Vše je ze sbírek rodiny Šternberků ze 17.-19. stol.

Zámek Milotice

Milotický zámek je nazýván perlou jihovýchodní Moravy. Je ve správě Národního památkového ústavu v Brně a je Národní kulturní památkou. Na místě dnešního zámku stávala středověká tvrz přestavěná v 16. století na renesanční zámek. Rozkvět na Miloticích nastal za K.A.Serenyiho, který na poč. 18.stol přestavěl Milotice ve stylu baroka, jako své letní reprezentativní sídlo. Vytvořil ze zámeckého areálu, ke kterému patří francouzská barokní zahrada, bažantnice, oranžérie, jízdárna a konírna, unikátní kompoziční architektonický celek, který se zachoval dodnes. Prohlídka stylově zařízených interiérů nabízí pohled do života posledních majitelů zámku, rodiny Seilern Aspang. Interiéry byly instalovány podle dobových fotografií ve spolupráci s dcerou posledního majitele panství Mariettou Norman Seilern Aspang. V barokních oranžériích je stálá expozice Moravského barokního sochařství. Dnes si můžete prohlédnout zámecký areál s čestným nádvořím, jízdárnou, konírnou, dvěma oranžériemi, francouzským parkem a přilehlou bažantnicí se salety. Nedílnou součástí zámku jsou skvěle vybavené interiéry, především reprezentativní freskový sál s freskou F.Ř.Ecksteina z roku 1725.

Zámek Jezeří

patří bezesporu k nejzajímavějším objektům České republiky. Kdysi honosné sídlo rodu Lobkowiczů bylo významným kulturním a společenským centrem. V nedávné neslavné minulosti bylo vystaveno nezájmu a dlouholetému chátrání. Ke konci 90. let min. stol. byly zahájeny rekonstrukční práce, ale vzhledem k velikosti objektu jsou realizovány značně pomalu. Přes tuto komplikaci bylo přistoupeno ke zpřístupnění zámku, za cenu mnohých provizorií a nestandartních podmínek. Za pochopení a překonání těchto nejrůznějších komplikací Vám bude odměnou zcela neobvyklý zážitek vidět památku ve své původnosti a autenticitě a při častějších návštěvách budete svědky postupné obnovy a znovuvzkříšení bývalé „Perly Krušných hor“. Na zámku zaujmě především strašidelné sklepení a pokoj alchymisty nebo také výstava zvířecích lebek v prostoru zámecké Stříbrnice, v zámecké kočárově objevíte sbírku kočárů, saní a zemědělských strojů a nástrojů. strašidelné sklepení a pokoj alchymisty. Prohlédnout si můžete také např. výstavu zvířecích lebek v prostoru zámecké Stříbrnice a v zámecké kočárovně výstavu kočárů, saní a zemědělských strojů a nástrojů. Jedná se převážně o exponáty zapůjčené ze soukromé sbírky pana MVDr. Přemysla Rabase, několik kusů bylo darem od návštěvníků.

Na zámku se pořádají mj. netradiční prohlídky s kostýmovanými scénami a soutěže pro děti.

Zámek Mníšek pod Brdy

Zámek v Mníšku pod Brdy (v místech švédy zničené tvrze) stojí na skále nad zámeckým rybníkem. Ač čtyřkřídlý, má poněkud netradičně jen tři věžice – dvě v průčelí a jednu středovou v zadní části. Dvoupatrová stavba leží na půdorysu asi 40 x 42 metrů, kolem čtvercového dvora v ní najdete celkem 65 pokojů. Přístup od náměstí střeží dvojice lvů u kované brány. Následuje pozvolna stoupající plošinka („most“) zdobená vázami, pod ní je (stejně jako na více místech pod zámkem) ve skále tesaná prostora. Portál je bohatě zdoben různými reliéfy a maskami, jež doplňuje znak Engelů z Engelflussu.

V zámku dnes probíhají různé kulturní akce, výstavy, svatby, konference apod.

Státní hrad a zámek Jindřichův Hradec

Monumentální soubor budov hradu a zámku v Jindřichově Hradci, prohlášený v roce 1996 národní kulturní památkou, patří k nejrozsáhlejším památkovým komplexům v České republice. S přiléhajícím městem se spojuje v harmonický celek, jehož historický ráz a jedinečné stavební a umělecké památky tvoří městskou památkovou rezervaci, vyhlášenou již v r. 1950.

V držení panského sídla i města se za sedm staletí vystřídaly generace tří předních šlechtických rodů. Páni z Hradce, Slavatové i Černínové z Chudenic se svým vysokým politickým a společenským postavením podíleli na utváření osudů celé země a adekvátní kulturní ovzduší se projevilo i v podobě jindřichohradeckého hradu a zámku, svou výstavností srovnatelné s dobově nejvyspělejší evropskou architekturou

CMQC doporučuje:

Vzhledem k tomu, že se jedná o rozsáhlý renesanční areál, je zde výběr z více průvodcovských tras, přičemž přinejmenším Adamovo stavení a výstup na věž si nenechá ujít asi nikdo. V Černé kuchyni se před staletími vařila každoročně také slavná kaše (i další jídla) pro chudinu z města a jeho širokého okolí. V zahradním Rondelu zpívala mimo jiné i Ema Destinnová a v této tradici se pokračuje i dnes. Kolikrát se zde prošla Bílá paní, to již nelze stanovit, ale máte-li štěstí, pak ji při večerní prohlídce lze někdy spatřit.