Zámek se nachází v městě Rosice, jen 25 km západně od Brna. Stojí na místě bývalého hradu, jehož zbytky se zachovaly uvnitř tělesa zámku. Toto panské sídlo obývaly, budovaly, přestavovaly a žily v něm mimo jiné rody Hechtů z Rosic, Žerotínů, Werdenberků, Hausperských z Fanalu, Ugarte, Sinů. Poslední šlechtický majitel baron Mořic Arnold Deforest byl z rodu Deforest-Bischofsheim.

Nazývaný perlou baroka Lubuského kraje, postavený v 17. století, obklopený historickým anglickým parkem. V současnosti slouží jako veřejné a kulturní centrum.

Kuks byl součástí panství Choustníkovo Hradiště. 15.listopadu r.1664 koupil panství od markraběte Leopolda Bádenského generál rakouské jízdy Jan Špork za cenu 66 000 zlatých. V roce 1684 se správy panství ujal generálův starší syn František Antonín hrabě Špork. Kuks byl v té době znám pouze svými minerálními prameny. Špork si vytkl vysokýcíl, vytvořit z Kuksu lázně na nejvyšší světové úrovni.To se mu podařilo, neboť kukské lázně svou výstavností předčily i věhlasné Karlovy Vary. Uměnímilovný hrabě F.A.Špork se obklopil družinou umělců, k nejvýznamnějším z nich se řadí např. jeho dvorní rytec Michael Heinrich Rentz, rytec Josef de Montalegre, malíř Petr Jan Brandl a německý básník Johann Christian Günther. Sláva kukských lázní trvala něco přes 30 let. Po smrti F.A.Šporka r.1738 lázeňský ruch pomalu utichá. V r.1740 postihla Kuks povodeň, která poničila lázeňské budovy u břehu, zničila rejdiště, altánek i letohrádek, vzala s sebou i trpaslíky. Šporkovi nástupci neměli zájem na obnově a dalším provozu lázní, a proto se z kdysi významného společenského a kulturního střediska stává obec řemeslníků a zemědělců. Neobývaný šporkovský zámek r.1896 vyhořel a v r.1901 byly strženy trosky zámku společně s troskami lázeňských budov. Za druhé světové války byl z hospitalu zřízen domov Hitlerovy mládeže pro oblast Sudet. V 50.-70. letech 20.stol. sloužily části prostor hospitalu jako Interní léčebna pro choroby stáří a část hospitalu byla využívána jako Krajský archiv. V současnosti národní kulturní památka Hospital Kuks podléhá národní památkové péči.

Bojnický zámek je romantický zámek s částečně ponechaným původně gotickým a renesančním základem hradu. Nachází se v Trenčínském kraji a leží na západním okraji města Bojnice. Zámek je viditelný z větší části horního Ponitří

Bojnický zámek je romantický zámek s částečně ponechaným původně gotickým a renesančním základem hradu. Nachází se v Trenčínském kraji a leží na západním okraji města Bojnice. Zámek je viditelný z větší části horního Ponitří

Slovenská národní kulturní památka zámek Vígľaš, původně královský hrad ze 14. století v Podpolianském regionu, vyhořel v roce 1945. Pak už jen chátral. Během velkorysé rekonstrukce se však proměnil na wellness hotel, který se v internetovém hlasování veřejnosti stal Stavbou roku 2014.

Nový zámek je zámek v Banské Štiavnici. Zámek je šestipodlažní renesanční budova se čtyřmi baštami a střílnami. Byl postaven v letech 1564 – 1571 jako strážní věž během bojů proti Turkům. Je postaven na vyvýšenině v centru města

Byl založen jako středověká pevnost Tobiášem z Benešova. V jeho více jak 700 leté historii se v držení vystřídalo mnoho významných šlechtických rodů – Šternberkové, Hodějovští, Vrtbové, Lobkovicové. Současnou podobu dostal zámek na přelomu 19. a 20. století, kdy zámek vlastnil František Ferdinand d´Este, následník rakouského trůnu, který zámek Konopiště přebudoval na velkolepé sídlo budoucího císaře.

Konopiště uchovává neobyčejně bohaté soubory uměleckých a uměleckořemeslných předmětů z období gotiky, renesance, baroka i nové doby. Vyniká proslulá estenská zbrojnice, kterou nechal arcivévoda převézt na Konopiště ze svého modenského dědictví a která patří k nejzajímavějším v Evropě. Z interiérů patří k nejlepším reprezentační salóny v prvním patře, například Přijímací salón a Sloupový salón, oba s mimořádně cennými italskými kabinety ze 17. století.

Náchodský zámek je rozsáhlý stavební komplex o pěti nádvořích ležící na hranici mezi Českou republikou a Polskem. Z gotického hradu, založeného v polovině 13. století, byl na přelomu 16. a 17. století přestavěn na renesanční zámek. Svou dnešní architektonickou podobu získal během  přestaveb a interiérových úprav v 17. a 18. století.  Mezi nejvýznamnější majitele Náchoda patřili Smiřičtí ze Smiřic, italský rod Piccolominiů, Kuronští a německý knížecí rod Schaumburg-Lipp

Současná zámecká expozice je ukázkou bydlení šlechty ve druhé polovině 19. století v původním historickém zařízení (reprezentační místnosti, apartmá hraběte a hraběnky, obrazárna, pokoje pro hosty, zámecká kaple).