Město Nový Bydžov se nachází asi 27 km západně od Hradec Králové v okrese Hradec Králové. Město se skládá z osmi místních částí – Nový Bydžov, Chudonice, Stará Skřeněř, Nová Skřeněř, Skochovice, Vysočany, Zábědov, Žantov. Žije zde přibližně 6 900 obyvatel. Původně královské město připomínané v pramenech v roce 1305 bylo založeno na pravidelné geometrické osnově a stalo se významným střediskem Pocidliní.

Město a přístav, 13 tis. obyv., 36 km severozápadně od Puly. Rovinj je velmi oblíbené letovisko, které tvoří střed větší hotelové aglomerace, která se rozrůstá na sever i na jih od Rovinje. Pro svůj typický středomořský starobylý vzhled patří Rovinj k nejmalebnějším městům nejen v Istrii, ale i na celém jadranském pobřeží. Pokládá se též za město, které si nejvýrazněji zachovalo svůj benátský ráz.

Stará, mimořádně malebná původní část města se rozkládá na nevelkém poloostrově (původně to byl ostrov, který byl teprve v 18. stol. spojen násypem s pevninou), nová část se rozrůstá na pevnině na všechny strany.

Dva přístavy, vnitřní je malý, úplně chráněný. Na severu je zátoka Valdibora, na jihu Južna luka a Veštar. Rovinj vyniká mimořádně bohatou subtropickou vegetací i pěkným lesním porostem (borovice). Před pobřežím je mnoho malých ostrůvků, jen některé jsou obydleny.

Zdejší zemědělství je zaměřeno na vinohradnictví. Pěstuje se zejména ceněná odrůdamalvazija. Rybářství využívá zdejších dobrých lovišť, v místě je i závod na zpracování ryb. Výroba nápojů a zpracování tabáku.

Zvolen je slovenské okresní město v Banskobystrickém kraji, 18 km jižně od Bánské Bystrice na jihu Zvolenské kotliny u soutoku Hronu a Slatiny. V roce 2017 zde žilo přes 42 600 obyvatel a Zvolen tak byl 12. největším slovenským městem.

Trenčín je krajské a okresní město na západě Slovenska na řece Váh, 110 km severovýchodně od Bratislavy, 12 km od hranic s Českem. V roce 2015 zde žilo kolem 55 700 obyvatel a bylo 9. největší slovenské město. Patří mezi nejstarší slovenská města

Historie někdejšího královského města Uherské Hradiště je bohatá a sahá do dávné minulosti. Mírné klimatické podmínky a úrodná půda v nivě řeky Moravy předurčily tato místa pro rané osídlení, které je zde doloženo již ve starší době kamenné. Na křižovatce obchodních cest, vedoucích od severu k jihu a od západu k východu, vznikl v 8. a 9. století důmyslný ostrovní pevnostní systém. Tři původně pusté ostrovy na řece Moravě byly na počátku 9. století osídleny slovanským lidem, přičemž stěžejní úlohu hrál tzv. Svatojiřský ostrov, nazývaný podle kaple sv. Jiří, která na něm stála. Sídelní areál na území dnešního Starého Města, Uherského Hradiště a Sadů patřil nepochybně k centrům Velké Moravy. Byla zde soustředěna mocenská správa, řemeslná výroba a obchod i náboženská a kulturní sféra. Po zániku Velkomoravské říše význam tohoto centra pominul.

Ve 13. století se jihovýchodní Morava stala terčem častých nepřátelských nájezdů. Pohraničními stezkami a brody pronikaly jednotky nepřátel a plenily úrodnou moravskou zemi. Tehdy znovu vzrostl strategický význam ostrova v řece Moravě. Nepřátelskými nájezdy trpělo nejen obyvatelstvo, ale rovněž velehradský klášter, založený na počátku 13. století cisterciáckým řádem. Opat Hartlib se proto prostřednictvím olomouckého biskupa obrátil na panovníka s prosbou o zajištění ochrany. Královští rádci spolu s olomouckým biskupem Brunem vybrali jako nejpříhodnější místo k založení pevnosti ostrov, na němž stála již zmiňovaná kaple sv. Jiří a několik rybářských chatrčí. Listina krále Přemysla Otakara II. z 15. října 1257 dosvědčuje, že město bylo založeno na ostrovní půdě, náležící velehradskému klášteru, aby ochraňovalo nejen konvent, ale zejména blízkou zemskou hranici.

Obyvateli nového města se stali osadníci z blízkých trhových vsí, královských Kunovic a klášterního Veligradu (Starého Města). Toto dvojí osídlení předurčilo vzhled města, v němž vznikly v těsném sousedství dvě trhové osady, každá s náměstím. Základní plán města navazoval pravděpodobně na původní slovanské osídlení, v jeho jádru byl dodržen charakteristický středověký geometrismus, při okrajích se ulice svým tvarem přizpůsobovaly městskému opevnění. Obě náměstí byla postavena na pravoúhlém půdorysu, do každého rohu náměstí ústily rovněž pod pravým úhlem ulice. Výjimku tvořila dnešní Prostřední ulice, která spojovala obě náměstí. Parcela, ležící uprostřed této ulice, byla v roce 1296 vybrána pro stavbu první budovy radnice.

Nově založené město nemělo zpočátku ustálený název, v zakládací listině pojmenováno nebylo. Ve druhé listině, vydané v roce 1258, je nazváno Novým Velehradem. Od tohoto názvu však bylo na konci 13. století upuštěno. V roce 1294 je poprvé pojmenováno Hradištěm. Dobovými prameny byl název často nářečně zkomolen, např. Hradisst, Hradisscze, z českého názvu se vyvinul latinský a německý Radisch. Přívlastek „Uherské“ se poprvé objevil v roce 1587, častěji se však užíval na konci 17. a v 18. století.

Novému městu, které mělo plnit cíle hospodářské i vojenské, byla panovníkem poskytnuta řada výsad, mezi něž patřilo právo konat dva týdenní trhy a jeden výroční (k němu se od poloviny 14. století připojil ještě druhý výroční trh, čímž se Hradiště zařadilo mezi města s nejrozvinutějším tržním režimem v království). Konání trhů mělo značný hospodářský význam pro řemeslníky, kteří se do města přistěhovali z Kunovic a Starého Města. Dalšími výsadami bylo mílové právo, zakazující v okolí města šenk, právo ražby mince (které však pravděpodobně zůstalo nevyužito), v oblasti soudnictví tzv. brněnské právo. Městu byly darovány tři zeměpanské vsi a povoleno užívání občinných pozemků v Kunovicích a Starém Městě.

Dálková cesta, vedoucí do Uher, byla přeložena tak, aby procházela městem. Za mostem přes Moravu procházela Staroměstskou bránou přes obě tržiště a Kunovickou bránou pokračovala dál. Aby město mohlo dostát svému strategicko – vojenskému poslání, muselo být opevněno. Nejstarší opevnění bylo dřevěné, tvořil ho val s palisádou. Ke zlepšení obranného systému poskytli panovníci v 1. polovině 14. století městu daňové úlevy a příspěvky. Od poloviny 14. století bylo započato se stavbou kamenných hradeb, jejichž podoba se vyvíjela. V 15. století město obklopoval věnec kamenného opevnění, jenž bylo podstatně přebudováno po skončení česko – uherských válek na konci 15. století. Také v následujícím období, zejména v 17. století, v době třicetileté války, pokračovaly práce na výstavbě a zdokonalování hradeb. V konečné podobě tvořila fortifikační systém města vnitřní kamenná hradba se sedmi věžemi (tři měly kruhový půdorys, čtyři pravoúhlý), hradební příkop a vnější kamenná hradba s bastiony.

Do města vedly ve středověku celkem tři brány, dvě z nich ležely na již zmiňované dálkové cestě z Uher. V archívních materiálech se obě brány poprvé uvádějí v roce 1362 v souvislosti s vybíráním mýta a mostného. Do dnešních dob se dochovala pouze třetí brána, dříve nazývaná Zadní, Shořelá (po požáru roku 1609) a někdy i Královská, kterou nyní známe pod názvem Matyášova.

V průběhu staletí prodělalo Uherské Hradiště dlouhý a složitý historický vývoj, narušovaný neustálými nájezdy a boji s nepřáteli českého státu. V 16. století odolávalo náporu kumánských hord, v 17. století vojenským střetům v době třicetileté války, na přelomu následujícího století tureckým vpádům a v 1. polovině 18. věku útrapám spojeným s pruským tažením. Za celou svou historii bylo město pouze jedenkrát dobyto. Stalo se tak v roce 1742 pruskými vojsky. Funkci pevnosti přestalo plnit o čtyři desetiletí později, avšak ještě dlouho zůstávalo sevřeno v původních hradbách. Postupné rozrůstání města vně hradeb započalo v závěru 1. poloviny 19. století, výraznější změny nastaly pak v 70. letech, kdy nová výstavba směřovala k rozšíření půdorysu města.

V 90. letech 19. století byla postavena řada významných budov, např. justiční palác, nová radnice, náměstí F. Palackého. V prvním desetiletí 20. století byla stavební činnost zaměřena na výstavbu několika průmyslových podniků a dostavbu započatých celků. Příznivý vývoj přerušila až 1. světová válka. V meziválečném období zaznamenalo město výrazný vzestup stavební činnosti. Příznivě reagovalo na podněty tehdejší architektonické avantgardy, reprezentované významnými architekty (Vladimír Zákrejs, Bohumil Fuchs). Oba se výrazně zapsali do architektonického vzhledu města zpracováním ideových zastavovacích plánů.

město bohaté kulturními tradicemi, s průmyslem textilním, kamenickým a strojírenským, leží na jižním úpatí Hořického chlumu v malebné krajině Podkrkonoší.

Právě díky kamenické tradici i bohatým zásobám pískovce v okolí byla v Hořicích roku 1884 založena známá sochařsko – kamenická škola, jejíž profesoři i žáci vyzdobili město mnoha sochami a pomníky. V Hořicích působili sochaři Mořic Černil, Quido Kocián, Ladislav Šaloun, Josef Wágner a mnozí další. Na vrchu Gothardu, kde stojí monumentální hřbitovní portál i první socha Jana Žižky z Trocnova v Čechách od sochaře Pavla Jiříčka, najdeme sbírku barokního a níže i moderního umění pod širým nebem vzešlého z tzv. sochařských symposií pořádaných od roku 1966.
  
Dominantou města je kostel Narození Panny Marie slavného barokního architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera a sousední pseudogotická radnice, v jejíž blízkosti byl v roce 2005 znovu obnoven barokní Mariánský sloup. Zdálky viditelná pískovcová rozhledna 

Z dalších pamětihodností uveďme budovu městského muzea, Galerii plastik, Smetanovy sady s ojedinělou sbírkou soch od slavných sochařů, v letní sezoně oblíbené a hojně navštěvované přírodní koupaliště Dachovy s prvorepublikovou architekturou a slunečními lázněmi s písečnou pláží a hřištěm. 

Cenný židovský hřbitov s nejstaršími náhrobky z 18. století svědčí o zdejší kdysi početné židovské komunitě. Nedaleká barokní židovská synagoga dnes slouží bohoslužebným účelům Československé církve husitské.

město Hořice se proslavily doma i v zahraničí pečením velmi poptávaných hořických trubiček, jejichž patent na místní originální výrobu je pod ochranou UNESCO, dále textilní výrobou kapesníků či motocyklovým kláním „300 zatáček Gustava Havla“ a závodem veteránů „Česká Tourist Trophy“.

Hudební tradice Hořic se odráží nejen v činnosti několika místních hudebních spolků, ale i v pořádání pásma pravidelných letních koncertů, tzv. hořických hudebních slavnostech či podzimních jazzových setkání „Jazz nights“, obvykle s mezinárodní účastí.

Malebné a pestré okolí Hořic je protkáno hustou sítí turistických stezek i cyklostezek, zdejší nově postavené sportovní zařízení nabízí celoroční koupání v krytém bazénu, squash, saunu s masážemi a kuželky. Turistům či návštěvníkům je k dispozici pestrá síť ubytování i tradičních restaurací a pohostinství. Přijďte pobejt!

Náchodský zámek je rozsáhlý stavební komplex o pěti nádvořích ležící na hranici mezi Českou republikou a Polskem. Z gotického hradu, založeného v polovině 13. století, byl na přelomu 16. a 17. století přestavěn na renesanční zámek. Svou dnešní architektonickou podobu získal během  přestaveb a interiérových úprav v 17. a 18. století.  Mezi nejvýznamnější majitele Náchoda patřili Smiřičtí ze Smiřic, italský rod Piccolominiů, Kuronští a německý knížecí rod Schaumburg-Lipp

Mezi Karlovými Vary a Sokolovem leží město Chodov, jehož kořeny sahají až do 12. století. Na území regionu Sokolovska patří k místům s nejstaršími historicky doloženými počátky. Velký rozkvět Chodova spadá do období, kdy město bylo součástí pozemkového majetku cisterciáckého kláštera ve Waldsassenu. Tento klášter se významně podílel na organizaci německé kolonizace, která v průběhu 12. a 13. století položila základy po dlouhá staletí stabilizované etnické skladby zdejšího osídlení.

V polovině 14. století přešel Chodov do držení šlechty. V procesu drobení feudálního vlastnictví došlo k rozdělení kdysi jednotné správy chodovského statku na dva díly a vytvoření samostatných lokalit Dolního a Horního Chodova. Ty se se svými vlastníky i obyvateli staly částmi složité lenní soustavy loketského hradu, jež trvala až do doby třicetileté války.

Tehdy se podařilo rozdělený Chodov v majetku rodu Plankenheimůpřechodně sjednotit. Z jejich období je zachována převážná většina stavebně historických památek, mezi kterými vyniká barokní kostel sv. Vavřince, vybudovaný v letech 1725-1733.
Původní zemědělský charakter Chodova se výrazně proměnil v procesu industrializace, využívajícím bohatá nerostná ložiska, zejména uhlí a keramických hlín, v okolí Chodova. Od konce 18. století se zde rozvíjela těžba hnědého uhlí a roku 1811 byla zahájena výroba porcelánu, která přetrvala dodnes. K dalšímu rozvoji města přispělo také strojírenství, stavební výroba a sklářství.

Ekonomický rozvoj celé oblasti byl impulsem přeměny Chodova v průmyslové město. Předcházelo jí v dubnu 1869 správní spojení obcí Dolní a Horní Chodov v jeden celek a prohlášení nové obce za městys. Rozhodnutím císaře Františka Josefa I. z 30. září 1894 byl Chodov povýšen na město. Brzy nato byl císařem Františkem Josefem I. městu udělen jako symbol znak města. Do počátku 20. století vyrostl Chodov v ekonomické středisko průmyslové oblasti mezi Sokolovem a Karlovými Vary s bohatým společenským a kulturním životem.

Důsledky druhé světové války přinesly změny ve složení obyvatelstva Chodova. Na místo vystěhovalé většiny německých obyvatel sem přišli lidé české, slovenské i dalších národností, aby se podíleli na rozvoji základů moderního města. Tvář města značně změnila panelová výstavba, která byla v 50. a 60. letech rychlým řešením potřeby bytů pro příliv pracovních sil do nově vzniklého strojírenského závodu Chodos a do Palivového kombinátu Vřesová.

Tento rychlý růst města přinesl nejen podmínky pro jeho rozvoj, ale také řadu problémů, které se daří postupně řešit demokratickému vedení města. Za dobu od prvních svobodných komunálních voleb v roce 1990 jsou již patrné výsledky, mezi nimiž nelze opomenout výstavbu nové budovy radnice (1997), malometrážních bytů na Železném dvoře (2001), rekonstrukci Staroměstské ulice (2002), bytového domu v Nerudově ulici (2003) či výstavbu moderní sportovní haly (2012). Rekonstrukcemi či generálními opravami procházejí postupně také budovy škol a školských zařízení, město investuje i do sociálních, zdravotních a sportovních zařízení.

Současný Chodov se 14 500 obyvatel má všechny předpoklady pro navázání na své historické úspěchy a tradice, je nejen důležitou dopravní křižovatkou, ale i dynamickým městem s plány, ve kterých pamatuje na obyvatele města i návštěvníky.