Lomnický štít (2632 m) je jeden z nejznámějších a nejpopulárnějších štítů Vysokých Tater. Kdysi ho volali dědou a Spišáci ho považovali za nejvyšší vrch Tater. V 18. století dolovali na jeho severních svazích čtyři generace Kežmarských Fábryovcov malachit a stříbro, v naději, že objeví zlato. Jakub Fábry se z Měděných lávek dostal až na vrchol Lomnického štítu (kolem r.. 1760-1790) a členové jeho rodiny našli pravděpodobně i cestu z Lomnického štítu přes Lomnické sedlo do Skalnaté doliny. Jižní svahy znali v té době i myslivci z okolních vesnic.

První turistický výstup vykonal r.. 1793 anglický cestovatel Robert Townson z Malé Studené doliny. Tehdy barometrickým měřením zjistil téměř přesnou výšku Lomnického štítu (2633 m). Zimní výstupy jsou známé od r. 1891.

Od r. 1940 je přístupný visutou lanovkou z Tatranské Lomnice, čímž se stal nejfrekventovanějším Tatranským vrcholem. Stanice lanovky na vrcholu je spojena s prostorami astronomického a meteorologického pracoviště. Rok 1957 postavili televizní retranslační stanici a r.1965 elektrické vedení vysokého napětí ze Skalnaté doliny.

Nejvýše položené a zároveň nejlepší tatranské středisko sjezdového lyžování. Nachází se nad Tatranskou Lomnicí, na západním úpatí Lomnického štítu (2653 m), ve výšce 1750 až 2200 mn.m. Svým převýšením, rozlohou a kvalitou lyžařských tratí patří mezi to nejlepší, co Slovensko může lyžařům v současnosti poskytnout. Ve středisku se nacházejí dvě „černé“ značené sjezdovky, z nichž zejména extrémní trať č.4 poskytuje nevšední zážitek z jízdy i těm nejzkušenějším lyžařům.

V centru Vysokých Tater ve Starém Smokovci na Vás již z dálky dýchne romantika 100-letého Grandhotelu. Je postaven v secesním slohu a ve své bohaté historii přivítal více než milion hostů z celého světa, včetně různých VIP osobností. Grandhotel je z hlediska historie, polohy, zda architektury právem považován za jeden z nejprestižnějších hotelů nejen ve Vysokých Tatrách, ale i na Slovensku. Luxus, pohodlí, romantika a celková charisma jsou trumfy, které nejlépe charakterizují tento legendární hotel.

Situování hotelu umožňuje hostům všestranné možnosti vycházek, túr i zimních sportů. Nedaleko hotelu se nachází údolní stanice pozemní lanovky na Hrebienok (1236 m nm) a dojezd lyžařské a sáňkařské dráhy.

Kulinářství bylo v bohaté historii Grandhotelu třešničkou na dortu nabízených služeb. Platí to iv současnosti. Po kvalitním jídle si vychutnejte své pohodlí v romantickém hotelu i při šálku kávy nebo si dopřejte s přáteli tradiční „čaj o páté“.

Čtyřhvězdičkový hotel s kapacitou 151 základních lůžek v jednolůžkových a dvoulůžkových pokojích, rodinných pokojích a apartmánech Vám nabízí ubytovací služby v klasickém stylu.

Grandhotel je skutečným Grande v nabídce služeb. Nabízí prostorné reprezentační interiéry na uspořádání kongresů, školení, seminářů, recepcí, plesů, banketů, módních přehlídek.

Provoz lanové dráhy ukončen.

 

Nejčastějším výchozím místem výletu na Sněžku je malebné horské městečko Pec pod Sněžkou (750 m n.m.). Lanová dráha Pec pod Sněžkou – Sněžka je zejména v letních měsících ideálním výchozím místem pro váš výlet z Pece pod Sněžkou. Lanovka Vás pohodlně dopraví přes mezistanici na Růžové hoře (1334 m n.m.) na Sněžku (1594 m n.m.). Během necelé půlhodinky překonáte převýšení více než 680 m. Ze Sněžky můžete dál pokračovat po značených turistických cestách směrem k Luční boudě, do Špindlerova Mlýna, Pece pod Sněžkou nebo do Horní Malé Úpy.

Lanovka byla postavena jako oběžná dvouúseková s dvoumístnými odpojitelnými sedačkami. Za hodinu přepraví 250 osob/hod. při dopravní rychlosti 2,5 m/s. Ze stanice Pec pod Sněžkou (890 m n.m.) je doba jízdy na Růžovou horu (1354 m n.m.) 11 minut, délka úseku 1560 m a dále na Sněžku 13,5 minut, délka úseku 1967 m. Více než 50 let provozu prokázalo, že lanová dráha je pro ochranu přírody v této lokalitě přínosem. Proto v současné době probíhají intenzivní práce na přípravě výstavby lanové dráhy nové.

Českou poštovnu Anežka navrhli architekti Martin Rajniš a Patrik Hoffman. Stojí na vrcholku nejvyšší hory česka – Sněžce.
Původní roubená chata Anežka na Sněžce pravděpodobně pocházela asi z poloviny 19. století. A sloužila až do druhé světové války. Rekonstruována byla až v letech 1993–1995, kdy v ní byly obnoveny poštovní služby a otevřen kiosek rychlého občerstvení.
Po otevření nové poštovny, byla uzavřena, rozebrána a přesunuta na nové stanoviště, kde slouží dodnes.

 

Nová poštovna Anežka
Stojí v místech předchozí budovy „Česká bouda“ a vlastně je dřevěnou skládačkou z 20 tisíc dílů. Budova je do země zapuštěna pouze dvanácti patkami a jinak se země vůbec nedotýká. Zdi tvoří zdvojené sklo s mechanizmem dřevěných okenic. Budova se tak přizpůsobuje aktuálním povětrnostním podmínkám. Plochá střecha je přístupná točitým schodištěm a slouží jako vyhlídková terasa. Sklepy původní České boudy byly zachovány, nyní slouží jako zázemí budovy.
Budova byla 10. srpna 2007 vysvěcena arcibiskupem Karlem Otčenáškem a otevřena prezidentem Václavem Klausem.

Nejvýše položená osada Štrbské Pleso, jejíž původní jádro leží okolo 19,76 hektarového jezera, druhého největšího na slovenské straně Vysokých Tater. Od vzniku je turistickým střediskem, později přibývaly léčebné domy a zařízení pro rekreační a vrcholový sport.

Má výborné dopravní spojení. Je východiskem mnoha atraktivních túr. V zimě já vyhledáváním lyžařským střediskem. Celoročně zde pulzuje čilý společenský a kulturní život. Konají se zde události evropského a světového významu. Ze Štrbského Plesa kroky turistů nejčastěji směřují do Mengusovské doliny, k chatě u Popradského plesa a nedaleký symbolický hřbitov.

Lázně Štrbské pleso jsou nejvýše položené klimatické lázně na Slovensku. Právě tato výhodná poloha s terapeuticky účinnou klimatem podmínila vznik klimatických lázní na Štrbském Plese.

Jedna z největších a nejkrásnějších osad na území Vysokých Tater. Nachází se 6 km východně od Smokovce, na úpatí Lomnického štítu. Zárodek osady tvořila státní horáreň a několik soukromých letohrádků. Vzhledem k tomu, že lokalita se nacházela v katastru Velké Lomnice, získala název Tatranská Lomnica.

Pohodlný přístup Vám zajistí stanice dálkových autobusů, nádraží a blízké mezinárodní letiště Poprad-Tatry. Jen 10 km je vzdálena dálniční křižovatka Poprad-Východ.

Centrum představuje železniční stanice, v jejímž okolí najdete restaurace, sportovní obchody a informační kanceláře. Ve východní části můžete navštívit Muzeum Tatranského národního parku, Botanickou zahradu nebo bobovou dráhu.

Lyžařské středisko najdete v severní části. Kabinková lanovka Vás celoročně vyveze až na Skalnaté pleso (1751 m), kde můžete po Tatranské magistrále pokračovat přes vrchol Velká Svišťovka (2037 m) na chatu při Zeleném plese nebo na Hrebienok (1284 m). Samozřejmě visutá lanovka Vás může vyvést až na Lomnický štít. Velká Lomnická věž (220 m) je vzdálena pár minut od Lomnického sedla (2189 m) kam se dá dostat sedačkou.

Vlkolínec je vzdálen od Ružomberka asi 10 km úzkou cestou přes městskou část Bílý Potok. Obec Vlkolínec představuje nejzachovalejší a nejucelenější urbanistický celek původních lidových staveb ve střední Evropě. Obec byla Slovenskou vládou roce 1977 prohlášena za památkovou rezervaci a 11. prosince 1993 byla zapsána do Seznamu světového dědictví

Jedna z pověstí říká, že název obce Vlkolínec je odvozen od výskytu vlků v této lokalitě; znakem obce je heraldická růže s jehličnatým stromem na pažitu. Pravděpodobně první písemná zmínka o obci Vlkolínec je z roku 1376, kdy se vzpomíná jako jedna z částí města „ulic“ Ružomberka.

Lidová architektura  je zde typická pro horské usedlosti, dřevěné srubové domy vrchárskeho typu s omítkou pastelových barev (bílá, modrá, světle okrová), střechy pokrývá dřevěný šindel

Sídelním osou horní části osady Vlkolínec teče upravený potok od severu na jih v dřevěných žlabech. V obci je i muzejní objekt – Rolnický dům, Liptovského muzea v Ružomberku, s expozicí původního bydlení, používání předmětů v domácnosti, v zemědělství. Ve Vlkolínci byla také škola, která zajišťovala vzdělání pravděpodobně již od 17. století.

V současnosti je obec Vlkolínec stále živá s počtem obyvatel 35 stálých, kteří bydlí v 18-ti domech z celkového počtu 55 domů.

Vrátna dolina se nachází cca 25 km od města Žilina a 3 km od obce Terchová v Národním parku Malá Fatra. Vstupní branou do Vrátné doliny Vás provedou majestátní Soutěsky se skalními formacemi připomínajícími např. modlícího se mnicha.

V zimě si lyžaři a snowboardisté ​​ve Vrátné přijdou na své na 18 sjezdovkách v celkové délce 14 km, z nichž 8,5 km je uměle zasněžovaných a 12 km pravidelně upravovaných. Kvalitní sjezdovky jsou zpřístupněny 13 vleky a 2 moderními lanovkami (4-sedačka na Pasekách a 8-místná kabinka na Chleb). V nabídce je i osvětlené večerní lyžování na typu schváleného sjezdovce v nejoblíbenější lokalitě Paseky. V okouzlující lokalitě Chleb najdete perfektní skialpinistické terény a 2 freeride zóny, kde si můžete vychutnat své adrenalinové zážitky.

Statut středisko olympijské přípravy si Vrátna právem zaslouží, protože se zde pravidelně konají mezinárodní akce a soutěže. Důkazem kvality a náročnosti svahů ve Vrátné jsou i nejlepší Slovenská zimní sportovci-sjezdařka Zuzulová a olympionik Rado Židek.

Gerlachovský štít (hovorově Gerlach) je nejvyšší vrch Tater, Slovenska i celých Karpat. Název je odvozen od obce Gerlachov, nad kterou je situován a patřil i do jejího katastru. Leží v jihovýchodní rázsoše Zadního Gerlachu, od kterého ho odděluje Gerlachovské sedlo. Z vrcholu pokračuje hřeben na Kotlový štít, kde se rozvětvuje a vytváří známý Gerlachovský kotel. Gerlachovský štít je pro svou výšku, dostupnost a krásnou horskou scenérii jedním z nejnavštěvovanějších vrcholů. Měření výšky tatranských štítů se datují rokem 1763, když vídeňský dvůr nařídil tzv.. josefínské mapování, čili kartografické zpracování celé habsburské monarchie. Prováděly jejich tehdy vojenští měřiči pod vedením Waldaufa a Fleischer, ale jejich výsledky nebyly publikovány. Zřejmě na základě těchto měření bylo v roce 1780 v díle „Geographie des Königreichs Ungarn“ uvedeno, že nejvyšším štítem celých Tater je Kriváň. K takovému stejnému závěru dospěl v roce 1788 i bratislavský mineralog Ján Fichtel, který výšku Kriváně odhadl na 3 800 m n.. m.. Anglický cestovatel Robert Townson považoval za nejvyšší štít Tater Lomnický štít. Ani vědci v 19. století, mezi nimi i známý švédský botanik Göran Wahlenberg, neurčili výšku tatranských vrcholů správně. Jako nejvyšší uváděli Lomnický nebo Lední štít. Gerlach svojí výškou figuroval až na čtvrtém místě. V letech 1837 a 1838 dělal měření tatranských štítů Ľudovít Greiner, ředitel jelšavskej Lesné zprávy koburgovského velkostatku. Až on správně zjistil, že nejvyšším štítem Tater je Gerlach. Veřejnost však Greinerovu informaci nepřijala. Stalo se tak až v 70. letech 19. století.