Dr. Bernhard Vinzenz Adler – Františkovy Lázně

Dr. Bernhard Vinzenz Adler (12. září 1753- srpen 1810) je považován za zakladetele Františkových Lázní a za jednoho z průkopníků lázeňství v západních Čechách.

V roce 1782 dokončil studium medicíny ve Vídni, o rok později zahájil vlastní lékařskou praxi v Chebu a roku 1785 se stal okesním lékařem. V roce 1791 se pustil se do ochrany pramene „Chebské kyselky“, čímž vyvolal vzpouru chebských žen. Prvním zemským lázeňským lékařem byl jmenován roku 1795.

Přispěl k hygieně při nabírání vody z léčivých pramenů a byl průkopníkem ve využívání plynů z mierálních pramenů pro léčebné účely.

České Švýcarsko – rozhledna Janov

Tato nová celoročně volně přístupná rozhledna se nachází na mírném návrší (Janovský vrch) na kraji obce Janov, cca 15km severně od Děčína.

Celková výška rozhledny je 40 m, vyhlídka se nachází ve 30 metrech.

Naleznete ji na žluté turistické stezce z Hřenska, která dále pokračuje do indiánské vesničky Rosehill v Hájenkách a do Divoké soutěsky řeky Kamenice s plavbou na pramičkách.

Z rozhledny je jako na dlani vidět Děčínský Sněžník, krásný výhled je i na Stříbrné stěny a Pravčickou bránu a samozřejmě na okolní obce. Vidět můžete také Růžovský vrch, část Lužických hor a stolové hory v Sasku.

Rozhledna v Janově u Hřenska láká turisty také během zimy. Navštívit ji můžete,pokud teploty neklesnou pod mínus 10 °C.

Rozhledna je od úterý 17.12. 2013 volně přístupná veřenosti. Zaparkovat můžete v blízkosti areálu Golfu Janov a odtud je rozhledna již vidět.

 

Samotná železná věž byla postavena na konci roku 2013 a nese zařízení tří mobilních operátorů.

Provoz vyhlídky zajišťuje místní společnost Nord Bohemia Golf, s.r.o.

Rozhledna Lovoš

Vysoká kamenná rozhlednička vznikla na vrcholu Lovoše v roce 1892. O stavbu se zasloužil Lovosický středohorský spolek a zároveň také upravil cesty na vrchol. Uvnitř stavby v přízemí se prodávalo občerstvení a na střeše se nacházela otevřená vyhlídková plošina obehnaná sloupy s kovovým zábradlím. Vstup umožňovalo dřevěné schodiště z boku stavby. V roce 1901 přibyla ke stavbě malá dřevěná nocležna. V roce 1918 byly stavby zapáleny a zůstalo pouze kamenné torzo. V roce 1924 byla postavena turistická chata podle projektu Antona Webera za velkého přispění Jana Nepomuka Schwarzenbergera a nesla název „Schwarzenberghütte“. Za druhé světové války upravila německá armáda původní rozhlednu na leteckou pozorovatelnu. Vyhlídka byla zastřešena a doplněno schodiště. Po válce bylo vše odstraněno a zbylo zase jen kamenné torzo. Turistická chata pomalu chátrala a v 70. letech ji poničil požár. V roce 1977 chatu převzal turistický oddíl TJ SCHZ (Severočeské chemické závody), který ji opravil. V roce 1991 připadla chata KČT, která jí pronajala. Na střeše chaty se nachází vyhlídková plošina, která umožňuje nádherné výhledy.
Objekty se nachází na jednom z vrcholů Českého středohoří Lovoši, asi 3,5 km SZ od Lovosic ve výšce 570 m n.m.
Na vrchol se dá jít z Oparna, kde lze zaparkovat. Cesta vede po modré TZT a je dlouhá přibližně 2,5 km. Vlakem dojedeme také do Oparna (žel. trať č. 097 Lovosice – Teplice v Čechách). Od zastávky půjdeme takto po modré, cesta je dlouhá asi 3 km.
Z Lovoše je možné vidět dobře město Lovosice, okolní vrcholy Českého středohoří jako jsou Milešovka, Kletečná atd., Hazmburk, Říp, Krušné hory a za dobré viditelnosti Lužické, Jizerské hory a Krkonoše. Na jihu lze spatřit i Šumavu.

Jurkovičova rozhledna

Unikátní Jurkovičova rozhledna byla postavena od října 2010 do listopadu 2011 na Karlově kopci v Rožnově pod Radhoštěm, nad Valašskou dědinou Valašského muzea v přírodě. Stavba za deset milionů korun je podle plánů architekta Dušana Jurkoviče jehož další stavby můžete v regionu navštívit. Iniciátorem stavby Jurkovičovy rozhledny bylo město Rožnov pod Radhoštěm, které se snaží o obnovu starých promenádních chodníčků zaniklých lázní. Ty se vinuly okolo dnešního areálu Valašské dědiny, jedné z expozic Valašského muzea v přírodě. První návštěvníci mohou zavítat od dubna 2012. 

Náčrt rozhledny od Jurkoviče z roku 1896 rozpracoval projektant Ing. Antonín Závada st. (ARSTAV ateliér & stavitelství), který se v plné míře zasloužil o vypracování kompletních architektonických řešení plánů stavby rozhledny, kterou se zabýval víc než 35 let. Jelikož Dušan Jurkovič po sobě zanechal jen nákres, musel Závada řešit mimo jiné i statiku budovy. Unikátní stavba klade vysoké nároky na složité prvky lidové architektury, vybíralo se i dřevo, které muselo být sto let staré. Ručně tepané prvky z mědi musely nejlépe vystihovat ducha Jurkovičových staveb, včetně hrotnice, u které jsme vypracovali několik plánů a návrhů. Dřevěná rozhledna je postavena na kamenné základně. Na rozhlednu bylo použito cca 150 kubíků převážně smrkového dřeva, které je více jak 100 let staré. Základ tvoří dubový rám a dubové schodiště. 

Lanová dráha Sněžka

ejčastějším výchozím místem výletu na Sněžku je malebné horské městečko Pec pod Sněžkou (750 m n.m.). Vyjít můžete pěšky buď Obřím dolem kolem Slezské boudy a nebo přes Růžohorky a Růžovou horu. Nejsnadněji se na nejvyšší vrchol České republiky dostanete lanovou dráhou Pec pod Sněžkou – Sněžka.

Tradiční dvousedačková lanovka vyvážela celoročně turisty od roku 1949 až do 2.9.2012, kdy byl její provoz ukončen. Za tuto dobu lanovku navštívilo na 20 miliónu turistů a na vrchol Sněžky vyvezla více než 7,2 miliónu cestujících. V současné době probíhá její celková rekonstrukce.

Od 21.12.2013 je v provozu nová lanová dráha LEITNER A.G. z Itálie, která je jedním ze dvou největších výrobců horských dopravních zařízení na světě. Lanová dráha vede v původní trase, pouze spodní stanice v Peci p.Sn. je posunuta níž k chatě Lesovna. Jedná se o dvouúsekovou lanovou dráhu se třemi nástupními stanicemi Pec pod Sněžkou – Růžová hora – Sněžka. Systém lanovky – jednolanová oběžná lanová dráha se čtyřmístnými uzavřenými kabinami, které se ve stanicích odpojují od tažného lana.

Lanovka Pec pod Sněžkou

Nejčastějším výchozím místem výletu na Sněžku je malebné horské městečko Pec pod Sněžkou (750 m n.m.). Vyjít můžete pěšky buď Obřím dolem kolem Slezské boudy a nebo přes Růžohorky a Růžovou horu. Nejsnadněji se na nejvyšší vrchol České republiky dostanete lanovou dráhou Pec pod Sněžkou – Sněžka.

Tradiční dvousedačková lanovka vyvážela celoročně turisty od roku 1949 až do 2.9.2012, kdy byl její provoz ukončen. Za tuto dobu lanovku navštívilo na 20 miliónu turistů a na vrchol Sněžky vyvezla více než 7,2 miliónu cestujících. V současné době probíhá její celková rekonstrukce.

Od 21.12.2013 je v provozu nová lanová dráha LEITNER A.G. z Itálie, která je jedním ze dvou největších výrobců horských dopravních zařízení na světě. Lanová dráha vede v původní trase, pouze spodní stanice v Peci p.Sn. je posunuta níž k chatě Lesovna. Jedná se o dvouúsekovou lanovou dráhu se třemi nástupními stanicemi Pec pod Sněžkou – Růžová hora – Sněžka. Systém lanovky – jednolanová oběžná lanová dráha se čtyřmístnými uzavřenými kabinami, které se ve stanicích odpojují od tažného lana.

Chrám panny Marie před Týnem

Kostel Matky boží před Týnem patří mezi nejvýznamnější pražské kostely. Původní románský kostel patřil ke špitálu kupců v dnešním Ungeltu. Na jeho místě byl ve 13. stol. postaven raně gotický kostel. Za husitských časů býval kostel hlavní baštou husitů.
Kostel Matky boží před Týnem – původní románský kostel, zmiňovaný poprvé r. 1135 patřil ke špitálu kupců a své jméno dostal podle ohrazeného místa, Týnského dvora, kterému se také říkalo Ungeld. Chrám v dnešní podobě se začal stavět v pol. 14. stol. Teprve roku 1457 byl zhotoven krov nad hlavní lodí a v následujících letech, za vlády krále Jiřího z Poděbrad, se uskutečnila výstavba západního štítu. V něm byla postavena králova socha s nápisem Veritas vincit – Pravda vítězí a nad ní velký zlatý kalich, do kterého se vešly čtyři měřice obilí. Kalich údajně pocházel z prvních křesťanských časů, ale vyprávělo se, že je ještě starší. Přestože katoličtí kněží několikrát dobře zaplatili zlodějům, aby kalich ukradli, nikomu se to nepodařilo. Vzácný kalich padl do oka čápům, kteří si v něm zřídili hnízdo a nanosili do něj velké množství žížal, hadů a žab. Tato havěť pak padala dolů na náměstí a hadi se rozlézali do ulic. Husité by byli rádi kalich sundali, ale pro víru a také pro posměšky katolíků to nemohli udělat. Řešení se přece jen našlo, když čápi odletěli do teplých krajů, zakryli husité kalich velkou deskou. V době husitské sloužil kostel jako hlavní chrám. V Týnském chrámu kázali už předchůdci Jana Husa Konrád Waldhauser a Jan Milíč z Kroměříže. Od roku 1427 zde kázal volený husitský arcibiskup Jan Rokycana, který je v chrámu i pohřben. Kališníkům chrám sloužil až do roku 1623, kdy jej převzali jezuité a roku 1626 nahradili sochu krále postavou Madony a z kalichu zhotovili svatozář.

Ze vstupních portálů je bezesporu nejkrásnější severní portál, dílo parléřské huti, vznikající od 80. let 14. století do jeho konce. Je vyzdoben baldachýny, které měly chránit sochařskou výzdobu. Do tympanonu byly vloženy desky s reliéfní sochařskou výzdobou, která patří mezi vrcholná díla našeho středověkého sochařství. Jsou zde znázorněny pašijové výjevy – Bičování, Korunování trním a Ukřižování. Za autora bývá označován Mistr busty sv. Cyrila z horního triforia v katedrále sv. Víta nebo umělec z jeho okruhu. V interiéru kostela je celkem 19 oltářů, bohatě řezaných a sochařsky zdobených, převážně raně barokních. Hlavní oltář s vyobrazení nanebevzetí Panny Marie, je jedním z nejpropracovanějších v celé České republice. V roce 2000 byla v severní boční lodi objevena vzácně zachovaná freska sv. Jeronýma se lvem z konce 14. století. Ze zajímavých osobností je v chrámu pochován hvězdář a astronom Tycho Brahe který zde má krásný kamenný náhrobek. 

Dvojice charakteristických věží chrámu je nestejná – jedna z nich je zdobnější a širší a říká se, že představuje silnější část rodiny, tedy muže. V roce 1992 byla zvonice severní věže opatřena bronzovýmzvonem o váze 960 kg, který nahradil historický zvon, odvezený za německé okupace v době 2. světové války. Týnský chrám je od roku 1962 národní kulturní památkou.

 

Rozhledna Diana Karlovy Vary

Městská rada v Karlových Varech, povzbuzena komerčním úspěchem lanovky k hotelu Imperiál se po několik let taktéž zaobírala myšlenkou na stavbu podobné dráhy. Po mnoha názorových změnách byla vybrána cesta na výšinu Diana, kde plán počítal i se stavbou rozhledny. K započetí stavby došlo v roce 1911 a v srpnu 1912, tedy jen několik týdnů po otevření druhé lanovky k hotelu Imperiál došlo k otevření této dráhy. Lanovka na výšinu Diana byla stavěna ve velmi obtížných podmínkách a svou délkou 437 metrů byla nejdelší lanovkou v celém tehdejším Rakousku-Uhersku. Parametry byly opět totožné s elektrickými drahami Westbury, pouze bylo na celé dráze použito odlišné vedení kladek lana – to bylo pochopitelně vyvolané silným zakřivením trasy lanovky. První sezóna nebyla úspěšná – nebylo ovšem divu, na výšině Diana nebyl žádný lákavý objekt, tehdy se tam odtud dalo vyjít jen na procházky po okolí. To se ovšem výrazně změnilo dokončením rozhledny 27.května 1914, kdy se počet návštěvníků výrazně zvýšil. Od zahájení provozu až do roku 1960 jezdila dráha jen v letních měsícich. Následujícího roku vyjela poprvé i v zimním období, ale to již majitel (od roku 1956 taktéž DP Karlovy Vary) uvažoval o rekonstrukci. Ta proběhla v letech 1963 až 1965 a byla prováděna stejným způsobem jako rekonstrukce „tunelové“ lanovky -tj. bylo vyměněno strojní zařízení a na podvozky vozů byla dosazena nová celokovová nástavba. I další osudy této lanovky byly shodné s „tunelovou“. Provoz byl ukončen poslední den roku 1980 a hledal se podnik, který by převzal rekonstrukci. Od roku 1984 se i tady exponoval polský podnik Budimex. Rovněž tu došlo k radikální modernizaci, horní stanice pak byla postavena zcela nově. Vozy byly opět v roce 1987 dodány chorzowskou továrnou. Slavnostní zahájení provozu se událo 20.prosince 1988 a od té doby jezdí lanovka bez zásadnějších potíží dodnes. Odlišností od „tunelové“ lanovky je pouze rekreační tarif, neboť tato lanovka není zapojena do systému městské dopravy – ostatně při její poloze ani není divu, v okolí horní stanice nejsou žádné obytné části. Rozhledna v horní stanici ale sdílela tento osud jen částečně, byla sice uzavřena stejně z lanovkou, ale její obnova pokračovala podstatně pomaleji, takže se otevření dočkala až v roce 1991.
 
Technické parametry lanové dráhy
 
Užitečná délka tratě: 437m
Stavební délka tratě: 452,6m
Horizontální délka tratě: 417,5m
Užitečná délka tratě: 437m
Maximální sklon tratě: 43,23%
Střední sklon tratě: 9,81%
Nadmořská výška horní stanice: 555,6m
Nadmořská výška horní stanice: 555,6m
Nadmořská výška střední stanice: 473,0m
Nadmořská výška dolní stanice: 389,1m
Překonaný výškový rozdíl dráhy: 166,5m
Rozchod kolejí: 1000mm
Výkon pohonu: 51kW
Rychlost jízdy: 2,04m/s
Doba jízdy: 395s
Počet vozů: 2
Hmotnost prázdného vozu: 7 900kg
Obsaditelnost vozu: 49+1 osob
Hodinová kapacita: 365 osob
Lano: 28mm S 6.19 Ao

Lanovka Hotel Imperial – Karlovy Vary

Nedávno zrekonstruovaný stylově zařízený neoklasicistní Lázeňský hotel Imperial **** poskytuje vysoký zákaznický komfort i nejnáročnějším hostům. Výběr vynikajících jídel z mezinárodní kuchyně nabízejí restaurace Praha a Paříž, příjemnou stylovou atmosféru můžete vychutnat v kavárně Vídeň a při společenských příležitostech či jednáních je možné využít také Prezidentský a Hudební salonek. Dále je zde pro Vás k dispozici koncertní sál, beauty studio nebo krytý bazén. V bezprostřední blízkosti pak Sportcentrum a Indoor Golf Imperial.

Prodej pamětní ražby v automatu:
v horní stanici lanovky „Imperial“
 

Lanová dráha Slovenská (Mariánskolázeňská) – hotel Imperial byla druhá z trojice pozemních lanových drah v Karlových Varech postavených začátkem 20. století. Byla nejstrmější českou pozemní lanovkou. Vedla k hotelu Imperial z druhé strany kopce než podzemní lanovka z Divadelního náměstí, která slouží dosud.

Lanová dráha Diana Karlovy Vary

Městská rada v Karlových Varech, povzbuzena komerčním úspěchem lanovky k hotelu Imperiál se po několik let taktéž zaobírala myšlenkou na stavbu podobné dráhy. Po mnoha názorových změnách byla vybrána cesta na výšinu Diana, kde plán počítal i se stavbou rozhledny. K započetí stavby došlo v roce 1911 a v srpnu 1912, tedy jen několik týdnů po otevření druhé lanovky k hotelu Imperiál došlo k otevření této dráhy. Lanovka na výšinu Diana byla stavěna ve velmi obtížných podmínkách a svou délkou 437 metrů byla nejdelší lanovkou v celém tehdejším Rakousku-Uhersku. Parametry byly opět totožné s elektrickými drahami Westbury, pouze bylo na celé dráze použito odlišné vedení kladek lana – to bylo pochopitelně vyvolané silným zakřivením trasy lanovky. První sezóna nebyla úspěšná – nebylo ovšem divu, na výšině Diana nebyl žádný lákavý objekt, tehdy se tam odtud dalo vyjít jen na procházky po okolí. To se ovšem výrazně změnilo dokončením rozhledny 27.května 1914, kdy se počet návštěvníků výrazně zvýšil. Od zahájení provozu až do roku 1960 jezdila dráha jen v letních měsícich. Následujícího roku vyjela poprvé i v zimním období, ale to již majitel (od roku 1956 taktéž DP Karlovy Vary) uvažoval o rekonstrukci. Ta proběhla v letech 1963 až 1965 a byla prováděna stejným způsobem jako rekonstrukce „tunelové“ lanovky -tj. bylo vyměněno strojní zařízení a na podvozky vozů byla dosazena nová celokovová nástavba. I další osudy této lanovky byly shodné s „tunelovou“. Provoz byl ukončen poslední den roku 1980 a hledal se podnik, který by převzal rekonstrukci. Od roku 1984 se i tady exponoval polský podnik Budimex. Rovněž tu došlo k radikální modernizaci, horní stanice pak byla postavena zcela nově. Vozy byly opět v roce 1987 dodány chorzowskou továrnou. Slavnostní zahájení provozu se událo 20.prosince 1988 a od té doby jezdí lanovka bez zásadnějších potíží dodnes. Odlišností od „tunelové“ lanovky je pouze rekreační tarif, neboť tato lanovka není zapojena do systému městské dopravy – ostatně při její poloze ani není divu, v okolí horní stanice nejsou žádné obytné části. Rozhledna v horní stanici ale sdílela tento osud jen částečně, byla sice uzavřena stejně z lanovkou, ale její obnova pokračovala podstatně pomaleji, takže se otevření dočkala až v roce 1991.
 
Technické parametry lanové dráhy
 
Užitečná délka tratě: 437m
Stavební délka tratě: 452,6m
Horizontální délka tratě: 417,5m
Užitečná délka tratě: 437m
Maximální sklon tratě: 43,23%
Střední sklon tratě: 9,81%
Nadmořská výška horní stanice: 555,6m
Nadmořská výška horní stanice: 555,6m
Nadmořská výška střední stanice: 473,0m
Nadmořská výška dolní stanice: 389,1m
Překonaný výškový rozdíl dráhy: 166,5m
Rozchod kolejí: 1000mm
Výkon pohonu: 51kW
Rychlost jízdy: 2,04m/s
Doba jízdy: 395s
Počet vozů: 2
Hmotnost prázdného vozu: 7 900kg
Obsaditelnost vozu: 49+1 osob
Hodinová kapacita: 365 osob
Lano: 28mm S 6.19 Ao