Hrad Žebrák – prodej pouze v eshopu

Zřejmě nejstarší šlechtický hrad se dvěma okrouhlými věžemi bylo oblíbené místo pobytu Václava IV., v současné době romantickým zákoutím skýtajícím výhled do širokého okolí s dominantním sousedním hradem Točníkem. Po Václavské přestavbě se z něj stala jedna z nejnádhernějších rezidencí v zemi.

Hrad byl založen v druhé polovině 13. století příslušníkem mocného rodu Buziců při obchodní cestě do Bavor. V roce 1342 se hrad stal královským majetkem. Král Karel IV. jej často používal jako zastávku při svých cestách do Říše, dokud mu zde o vánocích roku 1351 nezemřel prvorozený syn Václav. V roce 1392 zde král Václav IV. potvrdil listinu, jíž bylo povoleno založení Betlémské kaple na Starém městě pražském. Husitské války se hradu téměř nedotkly, znamenaly však jeho přechod do rukou zástavních držitelů. Od začátku 16. století se zájem majitelů přesunul na nedaleký pohodlnější Točník a hrad Žebrák počal chátrat, čemuž napomohli i hledači pokladů. Po požáru v roce 1532 je hrad připomínán již jako pustý. Poslední šlechtický majitel objektu Josef Colloredo Mansfeld prodal hrad ve dvacátých letech Klubu českých turistů. Hrad Žebrák byl od poloviny 13. století využíván šlechtou i českými králi. Po požáru roku 1395 jej nechal Václav IV. přestavět. Současně založil výše na skalním hřbetu nový hrad Točník. Václav IV. tak vytvořil jedinečné české souhradí.

Kozí Hrádek

Kozí hrádek je nejpamátnějším hradem Táborska. Z dochovaných pramenů není známo, kdy byl postaven. Nejstarší zprávy jsou až z roku 1377, kdy byl jeho majitelem Vlček z Kozího. Později byl Kozí hrádek vlastnictvím pánů z Hardeka a Jindřicha z Hradce. Roku 1406 ho získal Vilém z Újezda, ale za 2 roky zemřel, a tak se stal majetkem jeho synů Ctibora a Jana. Svůj největší význam získal Kozí hrádek pobytem mistra Jana Husa, největší osobnosti českého reformního hnutí.

V listopadu roku 1412 byla na Jana Husa uvalena klatba a musel opustit Prahu. Nejspíše se skrýval na Žatecku. Všechny dohady o jeho pobytu v tomto roce nejsou přesně zaznamenány v žádných pramenech. Nejpravděpodobnější bude, že si vybral zapadlý hrad v blízkosti Prahy, než město. Neboť na místo kde by se skrýval by byl uvalen interdikt (zákaz všech bohoslužeb, pohřbů, křtin). Hus své dočasné bydliště tajil, aby neuvedl svého hostitele v nebezpečí klatby.

Na počátku léta r. 1413 na pozvání Jana z Ústí se mistr Jan Hus uchýlil sem na Kozí hrádek. Přišel do kraje, který měl již své revoluční tradice, a tak se nevěnoval pouze vědecké činnosti, jak měl původně v úmyslu (chtěl pracovat na svých dílech), ale i kázání. Dokončil zde svou významnou Postilu a sepsal i některá další základní díla, např. traktát „O svatokupectví“, „O církvi“ nebo spis „O šesti bludiech“. Jak Hus pravil, lid ho žádá a potřebuje, a tak se vrací k úkolu kazatele. Obnovuje svá kázání z Betlémské kaple. Známá jsou jeho kázání „pod lipou“. Znamenitého nebojácného kazatele sem přicházeli vyslechnout nejen obyvatelé blízkého města Ústí, ale i z dalekého okolí. Na jaře r. 1414 navštívil Hus Prahu, ale zanedlouho se vrací zpět do našeho kraje. Už ne na Kozí hrádek, ale do Sezimova Ústí. 15. července l414 jej opouští. Na jeho odchod je několik verzí. Jedni tvrdí, že příčinou byla smrt Jana z Ústí (hostitele Jana Husa), druzí jsou názoru, že příčinou byla silná vlna moru, která sem přišla z Mladovožicka a Chýnovska. Jisté je, že Hus odsud odešel na hrad Krakovec u Rakovníka. Odsud pak nastoupil svou poslední cestu do Kostnice, kde byl za své názory upálen.

Roku 1438 byl Kozí hrádek zničen požárem. Odborníci se rozcházejí v názorech. Nejpravděpodobnější se zdá, že byl vyloupen a vypálen žoldnéřským vojskem Albrechta Rakouského, který v té době obléhal Tábor a měl ležení u nedalekých Měšic. Albrechta Rakouského zřejmě zlákala snadná kořist. Kozí hrádek nebyl postaven na příliš bezpečném místě. Na žádné straně není vysoká skála ani široká řeka, která by znásobila počet obránců. Hrádek se tak ještě mohl ubránit loupežným tlupám nebo proti výbojnějšímu sousedovi, ale těžko proti obrovské přesile. Po husitských válkách patřil Kozí hrádek městu Táboru, ale v zápisech se připomíná „Kozí hrad pustý“. Byl na nejlepší cestě splynout pozvolna a beze stopy s okolní krajinou, jako desítky podobných hrádků a tvrzí. V 16. a l7. století se používalo materiálu z hradebního zdiva k drobným stavebním pracem v Měšicích. Teprve r. 1886 na žádost profesora táborského gymnázia Augusta Sedláčka (autor Hradů a zámků) bylo kopáno ve zříceninách a odkryt zbytek obytné věže, na níž byla později připevněna prostá plechová tabulka, podávající návštěvníkům všeobecnou informaci. O 7 let později, v r. 1893, chtěl na Kozím hrádku táborský akademický spolek Štítný vybudovat památník. Rakouské úřady se obávaly oživení Husových tradic a proto vybudování památníku úředně zakázaly. Peníze byly již vybrány a tak se jich použilo k úpravě hrádku. Tyto úpravy byly prováděny neodborně, bez plánu a více archeologických nálezů se zničilo než zachránilo.

Nejvýznamnější obrat k lepšímu byl v r. l899, kdy se prací ujal Josef Švehla (řídící učitel v Sezimově Ústí). Archeologie byla jeho koníčkem. Díky jeho nadšení a 15tileté neúnavné práci si dnes můžeme učinit představu dočasného sídla mistra Jana Husa. Všechny exponáty shromážděné při vykopávkách Josefem Švehlou (více jak 250 exponátů – různé primitivní dětské hračky, nádobka se soudobými mincemi, oštěpy, keramika) jsou umístěny v táborském muzeu. 30.března 1962 byl Kozí hrádek prohlášen za národní kulturní památku a od roku 1991 je v majetku Města Sezimova Ústí.

Kozí hrádek byl postaven na úzkém ostrohu nepravidelného oválného tvaru nedaleko rybníka Jezero. Bylo to pro stavbu nejpříhodnější místo, neboť zde byl ostroh nejužší. Okolo byl vyhlouben vodní příkop, který k předhradí dosahoval šířky až 20 m. Z předhradí přes hlubokou strž se přecházelo po dřevěném mostě, zakončeném mostem padacím. Ten ústil do vstupní věže, kterou se vcházelo na první nádvoří. Na prvém nádvoří vlevo lze vidět dvě místnosti, menší kuchyni a větší strážnici. Část byla kryta přístřeškem. Nalevo se nachází studna, tesaná ve skále – 18,5 m hluboká. Za studnou je schodiště, vedoucí do sklepa. Brankou ve vnitřní hradbě se vcházelo na druhé nádvoří, na kterém stála čtverhranná kamenná obytná věž, patrně o dvou patrech. Byla obydlím všech pánů, kteří zde bydleli, a jejich úředníků. Od věže byla úzkou uličkou oddělena hospodářská budova o dvou místnostech, z nichž menší byla sýpkou. Okolo první vnitřní hradby byl na jihu, západě a na severu parkán s rozšířeným ochozem na okružní zdi. V této okružní zdi byla na západě malá branka k vodnímu příkopu. Opevnění hradu doplňoval hliněný val nad vodním příkopem a mohutné dřevěné palisády umístěné přibližně v místech, kde se nyní nachází dřevěný plot. V případě, že byste se šli projít na místa, kde se nacházelo předhradí, můžete ještě uvidět zbytky sklepa někdejšího pivovaru. Zde byl nalezen kus kotle a spálený slad. Mimo dřevěnou budovu pivovaru, která při požáru shořela, zde byly ještě další dvě budovy, z nichž jedna byla patrně maštalí pro koně.

Kozí hrádek je vyhledávaným turistickým cílem pro návštěvníky z okolí i ze zahraničí. Lze jej navštívit pěšky, na kole i automobilem. Společně s blízkou lesní restaurací nabízí areál Kozího hrádku dostatečné zázemí pro pohodlnou turistickou zastávku a odpočinek, ale i pro konání mnoha kulturních a společenských akcí.

Letohrádek královny Anny – Belveder

Královský letohrádek, zvaný také Letohrádek královny Anny, dal budovat Ferdinand I. v letech 1538 – 1560 na východním okraji Královské zahrady. Na arkádovém ochozu a bohaté reliéfní výzdobě pracovali italští kameníci, nástavba prvního patra a unikátní zastřešení je dílem Hanse Tirola a Bonifáce Wohlmuta. Letohrádek byl určen pro dvorskou zábavu a zpříjemnění pobytu v zahradě.

Na konci 18. století získala Letohrádek k užívání rakouská armáda a po jejím pobytu musela být v roce 1836 zahájena rekonstrukce. Při ní vzniklo monumentální schodiště a výzdoba sálu v prvním patře – nástěnné malby s náměty z českých dějin.

Dnes slouží Královský letohrádek především pro výstavy výtvarného umění a uměleckého řemesla.

Italskou inspiraci Letohrádku prozrazuje i úprava přilehlé části zahrady – giardinetto s pravidelnou kompozicí záhonů. Bronzová Zpívající fontána je dílem Tomáše Jaroše z let 1564- 68. Zvláštní, zvonění zvonů podobný zvuk dopadajících kapek je nejlépe slyšet přímo pod širokou spodní mísou fontány.

Pražský Hrad – chrám sv. Víta

Počátky historie Pražského hradu sahají až do poloviny 9. století, kdy se stal sídlem rodu Přemyslovců. Do počátku 14. století vyrostla v areálu Hradu řada paláců vládnoucích knížat a později českých králů a rovněž paláce biskupů a sakrální stavby, toto vše chráněno mohutným opevněním. Roku 1344 položil král Karel IV. základní kámen katedrály svatého Víta a povolal k její stavbě francouzského architekta Matyáše z Arasu, po jeho smrti mladého Petra Parléře (roku 1356).
Po poškození za husitských válek povstal Pražský hrad k nové slávě za panování Vladislava Jagellonského, který dal před rokem 1493 postavit veliký Vladislavský sál (62 x 16 metrů) s nádhernou klenbou (architekt Benedikt Ried), první stavbu s renesančními prvky v Čechách. Dalšího rozkvětu doznal Hrad za panování císaře Rudolfa II. V letech 1753 až 1775 byl Pražský hrad z rozhodnutí Marie Terezie přestavěn a to podle projektu vídeňského dvorního architekta Niccoly Pacassiho.

Dominantou Pražského hradu je již zmíněný chrám svatého Víta, následovník stejnojmenné rotundy, založené kolem roku 925 knížetem Václavem, pozdějším světcem a hlavním patronem království. Ikonografický program Katedrály, dnes nejnavštěvovanější stavby v Čechách, formuloval pravděpodobně sám Karel IV. Idea navázání na odkaz Přemyslovců byla vyjádřena přenesením těl přemyslovských knížat a králů do chóru katedrály. Výstavbu tohoto monumentálního chrámu přerušily husitské války a jistě nikdo netušil, že po celá příští staletí se bude zásadní dostavba odkládat, takže byl chrám definitivně dostavěn a vysvěcen až v době svatováclavského milénia, tj. roku 1929. Během dlouhé doby svého vývoje se katedrála stala symbolem duchovní i hmotné identity českého národa, neboť v jejích zdech jsou ukryty dávné symboly české státnosti, kultury a historie.

V dnešní době jsou historické objekty Pražského hradu ve správě Kanceláře prezidenta republiky.

Slezsko-ostravský hrad

Hrad se nachází na soutoku řek Ostravice a Lučiny. První písemný doklad o jeho existenci pochází z roku 1297. Původní palácová dvoupodlažní stavba má ochranný hradební systém a obrannou věž. V roce 1548 prošel hrad renesanční přestavbou na zámek. V letech 1714 – 1945 hrad vlastnili Wilczkové z Dobré Zemice. Od 30. let 20. století zůstal neobydlen. Od roku 1945 – 1992 byl státním majetkem. Nyní je majetkem města Ostravy a patří mezi její významné turistické atraktivity. Je otevřen od 14. května 2004. Hrad je světovým technickým unikátem, poněvadž vlivem těžby uhlí poklesl o 17 metrů.

Hrad a zámek Staré Hrady

Hrad a zámek Staré Hrady leží v Českém ráji, jižně od Jičína hned vedle městečka Libáň. Původně gotický hrad s přistavěným renesančním zámkem a podzámčím. Otevřeno je tu celoročně, ale všechny tři prohlídkové okruhy jsou zpřístupněné od dubna do října. Většina z nich je věnována především dětem, i když laskavou pohádku a humor ocení i dospělí.

V hradní a zámecké části vede prohlídkový okruh „Jak se žilo za císaře pána Františka Josefa I.“ Můžete si prohlédnout ojedinělou expozici u nás – kupecké krámky, koloniál, obchod s kávou a C.K. hostinec, jak vypadaly v dobách našich prababiček. Dále uvidíte barokní kuchyni, velkou loveckou chodbu, unikátní ložnici a pracovnu, kancelář pana nadlesního a další zajímavosti, kde mnoho tisíc exponátů představuje život prostých lidí, měšťanů a šlechty v období vrcholu habsburské monarchie.

Nechte se unést atmosférou čarodějné pohádkové prohlídky. Nejvyšší pohádkový čaroděj Archibald I., čarodějové, čarodějnice, kouzlobabky a princezny, čerti a čertice, strašidýlka, skřítkové a další prapodivné pohádkové bytosti s ještě prapodivnějšími jmény na vás už netrpělivě čekají a je jich tu na dvě stě. Prohlídkovými okruhy vás provedou živé pohádkové bytosti. A nudit se s nimi rozhodně nebudete!

Prohlídkový okruh „Zámecké pohádkové sklepení – Časem zpátky do pohádky I.“ V tajemném pohádkovém sklepení našli svůj domov umounění dobráčtí čertíci, vodníci, skřítkové a veselí strašidláci. Navštívíte tu také lesní a ledové království, pohádkovou hladomornu, čertovskou a vodnickou domácnost, rodinku starohradského obra, velkého ochočeného draka, palác plný skřítků a mnoho dalších překvapení.

V prohlídkovém okruhu „Hradní pohádková půda – Časem zpátky do pohádky II.“ Uvidíte hradní půdu, plnou krásných věcí, opředených letitými pavučinami. Zabydleli ji čarodějnice různých kategorií a pravá starohradská strašidla, strašidýlka a také pěkně vykutálení skřítkové. Časostroj vás vezme zpátky do pohádky, navštívíte strašidláckou kuchyni, čarodějnou prádelnu a mydlírnu a na zámku si pak prohlédnete i komůrku kuchařky Magdaleny Háty.

V Čarodějné Bestyjole starohradské čarodějnice a kouzlobabky s láskou pečují o své živé miláčky, zvířátka, havěť a potvůrky.

Hrad Rabí

Největší hradní zříceninou v Čechách je hrad Rabí. Patří mezi objekty s bohatou architektonickou minulostí, neboť prodělal řadu přestaveb a rozšiřování. Nejstarší částí hradu z doby po roce 1300 je mohutná hranolová věž s úzkým parkánem a zevním ohrazením. Na přelomu 14. a 15. století byly vybudovány další obytné a hospodářské budovy, hrad byl opevněn druhým předhradím. V poslední stavební fázi bylo vybudováno rozsáhlé dělostřelecké opevnění s baštami. Přestože tento hradební okruh zůstal nedokončen, patří na svoji dobu k nejvyspělejším obranným systémům ve střední Evropě. V roce 1420 byl hrad dobyt Janem Žižkou a v roce 1421 zde husitský hejtman přišel při obléhání o své druhé oko. V hradním sále je umístěna expozice středověkých kachlů s replikou pozdně gotických kachlových kamen a dále archeologické nálezy z přelomu 15.a 16. století.

Hrad Sovinec

Na skalnatém výběžku v horském údolí Nízkého Jeseníku asi 13 km jižně od Rýmařova se rozkládá hrad Sovinec, nejrozsáhlejší hradní komplex v okrese Bruntál. Hrad založili před rokem 1348 příslušníci rodu Hrutoviců, který se od roku 1348 nazýval po hradu „páni ze Sovince“. Za husitských válek se Sovinec stal významnou husitskou pevností. Za Pňovských ze Sovince, kteří hrad s panstvím získali roku 1492, byl hrad rozšiřován a upravován. Páni z Boskovic, kteří hrad koupili v roce 1543, přestavovali hrad v renesanční sídlo. Rozsáhlá stavební činnost na hradě pokračovala i za Vavřince Edera ze Štiavnice, vlastnícího hrad od roku 1578, a jeho zetě, posledního českého majitele hradu, Jana staršího Kobylky z Kobylího (od roku 1592). Z této doby pocházejí i některé fortifikační prvky hradu – polygonální dělová bašta, opevnění zvané Kočičí hlava, barbakán s dnešní první branou.Po bělohorské porážce získal roku 1623 hrad Řád německých rytířů. Obsazení hradu Dány roku 1626 bylo impulsem pro rozsáhlé opevňování hradu – do roku 1643 vznikly tři barokní bastiony a další bašty, byly vybudovány nové hradební zdi, příkopy i předsunutá věž; tato opevnění hradu jsou nejrozsáhlejším zachovaným opevněním z období třicetileté války v našich zemích. Přes mohutné opevnění dobyla na podzim 1643 hrad švédská vojska generála Torstensona a až do roku 1650 z něj učinila jednu ze svých pevností. Význam hradu v následujících letech klesal a po požáru roku 1784 byly provedeny jen nejnutnější úpravy. Ve 40. letech 19. století zde byl řádový seminář a od roku 1867 lesnická škola. Za druhé světové války byli na hradě vězněni francouzští zajatci. V současnosti je hrad, který v roce 1945 vyhořel, postupně rekonstruován.

Návštěvníkům hradu jsou zpřístupněna 1-3. a 7. nádvoří a dále tzv. Horní hrad (nejstarší část hradu) s vyhlídkovou věží s výhledem do překrásné krajiny sovineckého přírodního parku. V bývalých konírnách jsou instalovány expozice o historii hradu a lesnické školy na Sovinci.

Hrad Střekov

Majestátný Střekov se vypíná na černé skále, čnící z hladiny Labe do výšky sto metrů. Za deštivých nocí se prý po útesu škrábe duch mladé dcery hradního pána, která se zde kdysi hlubokým skokem rozloučila se životem. Hledá přízrak svého milého, chudého podkoního, jenž byl za trest, že okusil zakázanou lásku, nechán v hradních zdech vyhladovět k smrti. Stačí jediná návštěva a hrad se dostane pod kůži i vám. Zachovalé kamenné zdi se střídají z rozbořeným opevněním, které jen v obrysech naznačuje, jak majestátná kdysi tato stavba, vystavěná za účelem chránit labskou obchodní stezku, byla.

Hrad a zámek Bečov nad Teplou

Hrad Bečov byl založen ve 14. století na důležité křižovatce zemských cest rodem pánů z Oseka. Největšího rozvoje doznal hrad v 15. a počátkem 16. století za držení Pluhů z Rabštejna, kteří velice zbohatli z těžby stříbra a cínu v okolí. Z té doby pochází renesanční Pluhovský palác. V době barokní byl postaven dolní zámek, který byl zpřístupněn veřejnosti v roce 1996. V prostorách hradu byl za dramatických okolností v roce 1985 nalezen románský relikviář sv. Maura, který patří k nejcennějším v Evropě. Relikviář je dokladem románského zlatnictví mimořádné výtvarné a řemeslné kvality a je jedinou památkou svého druhu na území českého státu. Je vystaven s unikátní doprovodnou expozicí v budově barokního zámku. Zde jsou také k vidění zachovalé interiéry z 19. století a zámecká expozice.