Hrad byl postaven na důležité obchodní stezce vedoucí z Čech vyšebrodským průsmykem do bohatého horního Podunají. S původním německým názvem Rosenberg je poprvé zmiňován v roce 1250 za vlády krále Václava I. 

Za života pravděpodobného zakladatele hradu Voka z Rožmberka i jeho nejbližších potomků byl hrad obydlím vladaře a centrem panství. Hrad byl přes svou výhodnou strategickou polohu několikrát dobyt. V roce 1551 byla rodová panství postoupena šestnáctiletému Vilémovi z Rožmberka. Do této doby spadají počátky intenzívní stavební činnosti na Rožmberku. Toto období také náleží k nejslavnějším v rožmberských dějinách. Po jeho smrti se v roce 1592 ujímá panství Petr Vok, za jehož vlády byly na hradě upravovány pod vlivem italské renesance některé interiéry. V roce 1601 postoupil Petr Vok rožmberské panství Janu Zrinskému, který zde žil až do své smrti v roce 1612. Nový majitel nechal provést velkorysé úpravy interiérů v duchu manýrismu. Z gotického hradu se stalo pohodlné renesanční sídlo. Pohnuté události na počátku 30.leté války způsobily, že se hrad Rožmberk v roce 1620 ocitl v rukách císařského generála Karla Bonaventury Buquoye. V držení šlechtického rodu Buquoyů byl hrad až do roku 1945. Jiří Jan Jindřich Buquoy (1814 – 1883) byl vášnivým sběratelem uměleckých a historických předmětů. V duchu romantického cítění 19. století realizoval velkolepý plán a přebudoval Rožmberk na rodové muzeum. Rozsáhlé stavební úpravy byly provedeny ve stylu romantizující gotiky a vzhled hradu se radikálně změnil. Hrad, který tak dostal svou konečnou podobu, byl zpřístupněn veřejnosti.

Zveme všechny milovníky pohádek, strašidel a pohádkových bytostí na výstavu do Pohádkové chalupy v Mlázovech u Kolince.

Uvidíte zde vílu Šumavu, Šumavouse, pohádkové muzikanty, skřítčí pilu a mnoho jiných..

Hrad Pernštejn – rodové sídlo pánů z Pernštejna. Ti jej založili – tehdy ještě jako páni z Medlova, jihomoravského městečka u Brna – někdy mezi lety 1270 – 1285. Název hradu vznikl počeštěním německého Bärenstein (tj. Medvědí kámen), zřejmě podle charakteru okolního kraje – neporušené země hlubokých lesů, medvědů, vlků a uhlířů. O tom svědčí i okolní názvy, jako např. Nedvědice. Naproti tomu, za pouhou legendu sloužící k přikrášlení pernštejnské historie musí být pokládána pověst o bájném předkovi rodu, uhlíři Věňavovi, který přemohl zubra a jeho uťatou hlavu pak přinesl králi, který mu odměnou za statečnost daroval krajinu na horní Svratce a pernštejnský erb s černou zubří hlavou. Za pravdivé na této pověsti lze pokládat pouze to, že první historicky doložený člen rodu, Štěpán z Medlova, výslovně uváděný v letech 1222 – 1223 jako purkrabí na hradě Děvičkách, si statky vysloužil v zeměpanských službách. A protože Pernštejnové se postupně stali nejvýznamnějším rodem v zemi, bohatším než jihočeští Rožmberkové, patřilo k nejdůležitějším a nejvýstavnějším i jejich rodové sídlo. Ne však vždy: ve 14. století došlo k rozrůstání rodu do více větví, které se sice na jedné straně projevilo zakládáním nových hradů (Aueršperk, Pyšolec, Zubštejn) i stavební aktivitou na samotném Pernštejně, především však ekonomickým úpadkem a postupným rozprodejem majetku. Úpadek se paradoxně zastavil ztenčením členů rodu, po němž následovalo opětovné rozšiřování pernštejnských majetků. Vážnost rodu stoupla zejména na počátku 15. století za Viléma I. z Pernštejna (asi 1360 – 1426), který působil v nejvyšších úřadech – zastával např. i funkci moravského zemského hejtmana. Paradoxně se ale tento vlivný feudál neštítil ani rozšiřování svého bohatství loupežemi, které prováděly roty různých dobrodruhů právě z Pernštejna. Za husitských válek stál Vilém i jeho synové Bavor a Jan na husitské straně a proto se olomoucký biskup Jan Železný pokusil Pernštejn dobýt – bez úspěchu. Vilémův syn Jan (1406 – 1475) úspěšně pokračoval v rozmnožování rodového majetku a provedl také rozsáhlou přestavbu hradu včetně jeho opravy po požáru r. 1460. Až do poloviny 16. století – za éry Vratislava I., Viléma II. a Jana II. z Pernštejna, řečeného Bohatý (1487 – 1548) – se pak na hradě čile stavělo, a to jak co do rozšiřování obytných prostor, tak i zdokonalování hradních opevnění. Od čtyřicátých let 16. století však nastal v majetkových poměrech Pernštejnů obrat – zejména díky neudržitelnému životnímu stylu členů rodu – a začalo postupné rozprodávání statků. Nakonec došlo i na samotný Pernštejn, který byl v r. 1596 prodán Pavlu Katharinovi z Katharu. Rod pánů z Pernštejna prodej svého rodného sídla dlouho nepřečkal – vymřel po meči v r. 1631. Dalšími rody, které se vystřídaly v držení hradu, byli Lichtenstein – Castelcornové (1623 – 1710), Stockhammerové (1710 – 1798), Schröffelové (1798 – 1828) a Mitrovští z Nemyšle (1828 – 1945). Kvalita hradních fortifikací se ještě jednou ukázala v r. 1645, kdy byl Pernštejn neúspěšně obléhán švédským vojskem v síle 5.800 mužů. Švédům se nepodařilo způsobit na hradě větší škody a na skutečnosti se zřejmě nezakládá ani tradované poškození patra hranolové věže dělostřelbou, která měla být právě v důsledku této události snížena a romanticky upravena a která dodnes spoluvytváří typický kolorit hradu. Pernštejnská posádka pod vedením Niklase Fleischingera z Auerspachu prokázala nejen vysokou odolnost, ale dokonce dokázala ještě Švédům škodit při obležení Brna. I s ohledem na tyto události byl hrad v r. 1655 zařazen mezi zemské pevnosti. Jeho význam ale postupně upadal. Naštěstí však nedošlo k žádným přestavbám, které by zničily jeho autentický středověký charakter. Toto nebezpečí hrozilo zejména za hrabat Mitrovských z Nemyšle, kdy měl být náležitě regotizován. V r. 1945 byly na základě prezidentského dekretu veškeré majetky Mitrovským zkonfiskovány a hrad Pernštejn připadl státu. V jeho vlastnictví se tato mimořádně významná památka nalézá dodnes

Loket je románský hrad s expozicí stavebního vývoje hradu, muzeem historického porcelánu a historických zbraní. Je zde k vidění torzo nejstarší románské rotundy se čtřyřpatrovým vězením, románská věž s vyhlídkou, obřadní síň, rytířský sál. Jeho stáří je více jak 800 let. Byl založen v 2. pol. 12. století pravděpodobně králem Vladislavem II. V roce 1319 byl zde vězněn 2 měsíce tříletý kralevic Václav, pozdější Karel IV., přesto na Loket nezanevřel a zařadil ho mezi královská města.V roce 1434 zastavil císař Zikmund Loket svému kancléři Kašparu Šlikovi. Šlikové zde vládli více než sto let a zasloužili se o jeho přestavbu na reprezentační sídlo.Na počátku 19.století byl zchátralý hrad přestavěn na městskou věznici, která byla zrušena až v roce 1948. V roce 1992 byl hrad navrácen městu a od roku 1993 je zpřístupněn veřejnosti. Otevírací doba denně:listopad – březen 9.00 – 16.00h duben – říjen 9.00 – 17.00h Ceny vstupného s průvodcem : dospělí 80,-Kčděti, studenti, důchodci,ZTP 50,-Kčs textem: dospělí 70,-Kč děti,studenti ,důchodci,ZTP 40,-Kč Naše hradní nabídka je rozšířena o prohlídky mimo návštěvní dobu, pořádání svateb, pronájem reprezentačních prostor, středověké hostiny.

Monumentální Bratislavský hrad vidět z velké dálky. Jeho výraznou siluetu zahlédne každý návštěvník Bratislavy. Majestátnost Hradu umocňuje vrch, na kterém stojí. Vystupuje do výšky 85 m nad hladinu řeky Dunaj.

Na konci 9. století byl významným sídelním hradištěm. K tomuto období se váže první písemná zmínka o Bratislavě z roku 907, v níž se zmiňuje bitva mezi Bavoři a starými Maďary pod hradem Brezalauspurc. V 11. a 12. století na hradním kopci vyrostl předrománský kamenný palác. Velkolepá přestavba hradu začala v roce 1423 a jejím výsledkem byl gotický hrad známý jako žigmundovský hrad. Poslední etapu velkých stavebních úprav hradu realizovala Marie Terezie. Z pálffyovského hradu dala postupně odstranit všechny fortifikace stavební prvky a zároveň zvýraznila, zdokonalila nebo rozšířila jeho obytné funkce v nejpřepychovější podobě. Nejzajímavější objekt, který později nazvali Tereziánum, přistavěli po roce 1768 k východnímu průčelí paláce.

Nádherný rokokový palác menších rozměrů byl sídlem místodržícího Alberta, který se do této významné funkce dostal díky sňatku s arcikňažnou Marií Kristýnou, dcerou Marie Terezie. Oba manželé jako milovníci umění začali shromažďovat na hradě četné umělecká díla, které se později staly základem dnes známé vídeňské galerie Albertina.

V květnu 1811 na hradě vypukl ničivý požár. S obrovskými ruinami ohořelého hradního paláce se nic nedělo 150 let. Až v roce 1968 se dokončila rekonstrukce hradního paláce.

Hrad Grodziec leží na vysokém bazaltovém návrší (389 m n.m). Byl postaven v druhé polovině 15. stol. knížetem Fryderykem I. z Lehnice. Po jeho smrti pak pokračoval ve výstavbě jeho syn Fryderyk II. Vznikla tak jedna z nejkrásnějších hradních rezidencí ve Slezsku. Během třicetileté války byl tento hrad natolik poničen, že se majitelé rozhodli ponechat ho nadále svému osudu. Zásadní rekonstrukcí prošel Hrad Grodziec teprve v roce 1900. Tehdejší hradní pán, baron Dr. Willibald von Dircksen, zadal projekt obnovy hradu známému architektu Bodo Ebhardtovi. Hrad Grodziec pak navštívila řada významných osobností, včetně císaře Wilhelma II. Později byl hrad převeden pod správu Slezského sdružení milovníků dějin. To zde zřídilo muzeum, restauraci a turistickou ubytovnu. Na konci války v roce 1945 Hrad Grodziec vyhořel. Po rekonstrukci se o toto místo začaly zajímat také filmové společnosti. Na hradě bylo natočeno několik filmů a seriálů. Švédské a ruské televizní společnosti si vybraly Hrad Grodziec pro své reality show Riket a Imperium.
V současné době jsou turistům přístupné hlavní hradní budovy, bastiony a hlavní brána. Pozornost poutá rovněž hradní příkop. Hrad Grodziec je také hostitelem každoročních rytířských slavností.

Největší hradní zříceninou v Čechách je hrad Rabí. Patří mezi objekty s bohatou architektonickou minulostí, neboť prodělal řadu přestaveb a rozšiřování. Nejstarší částí hradu z doby po roce 1300 je mohutná hranolová věž s úzkým parkánem a zevním ohrazením. Na přelomu 14. a 15. století byly vybudovány další obytné a hospodářské budovy, hrad byl opevněn druhým předhradím. V poslední stavební fázi bylo vybudováno rozsáhlé dělostřelecké opevnění s baštami. Přestože tento hradební okruh zůstal nedokončen, patří na svoji dobu k nejvyspělejším obranným systémům ve střední Evropě. V roce 1420 byl hrad dobyt Janem Žižkou a v roce 1421 zde husitský hejtman přišel při obléhání o své druhé oko. V hradním sále je umístěna expozice středověkých kachlů s replikou pozdně gotických kachlových kamen a dále archeologické nálezy z přelomu 15.a 16. století.

 Na skalnatém výběžku v horském údolí Nízkého Jeseníku asi 13 km jižně od Rýmařova se rozkládá hrad Sovinec, nejrozsáhlejší hradní komplex v okrese Bruntál. Hrad založili před rokem 1348 příslušníci rodu Hrutoviců, který se od roku 1348 nazýval po hradu „páni ze Sovince“. Za husitských válek se Sovinec stal významnou husitskou pevností. Za Pňovských ze Sovince, kteří hrad s panstvím získali roku 1492, byl hrad rozšiřován a upravován. Páni z Boskovic, kteří hrad koupili v roce 1543, přestavovali hrad v renesanční sídlo. Rozsáhlá stavební činnost na hradě pokračovala i za Vavřince Edera ze Štiavnice, vlastnícího hrad od roku 1578, a jeho zetě, posledního českého majitele hradu, Jana staršího Kobylky z Kobylího (od roku 1592). Z této doby pocházejí i některé fortifikační prvky hradu – polygonální dělová bašta, opevnění zvané Kočičí hlava, barbakán s dnešní první branou.Po bělohorské porážce získal roku 1623 hrad Řád německých rytířů. Obsazení hradu Dány roku 1626 bylo impulsem pro rozsáhlé opevňování hradu – do roku 1643 vznikly tři barokní bastiony a další bašty, byly vybudovány nové hradební zdi, příkopy i předsunutá věž; tato opevnění hradu jsou nejrozsáhlejším zachovaným opevněním z období třicetileté války v našich zemích. Přes mohutné opevnění dobyla na podzim 1643 hrad švédská vojska generála Torstensona a až do roku 1650 z něj učinila jednu ze svých pevností. Význam hradu v následujících letech klesal a po požáru roku 1784 byly provedeny jen nejnutnější úpravy. Ve 40. letech 19. století zde byl řádový seminář a od roku 1867 lesnická škola. Za druhé světové války byli na hradě vězněni francouzští zajatci. V současnosti je hrad, který v roce 1945 vyhořel, postupně rekonstruován.

Návštěvníkům hradu jsou zpřístupněna 1-3. a 7. nádvoří a dále tzv. Horní hrad (nejstarší část hradu) s vyhlídkovou věží s výhledem do překrásné krajiny sovineckého přírodního parku. V bývalých konírnách jsou instalovány expozice o historii hradu a lesnické školy na Sovinci.