Svatá Hora – Příbram

Svatá Hora je jedno z nejstarších mariánských poutních míst v Čechách. Národní kulturní památka tvoří nezaměnitelnou siluetu nad městem Příbramí. Rozsáhlý raně barokní areál je pokladnicí umění. Počátky Svaté Hory se datují k roku 1260. První lékařsky doložený zázrak se na Svaté Hoře stal r. 1632 a znamenal počátek poutního ruchu. R. 1732 byla milostná soška slavnostně korunována. Roku 1905 získala Svatá Hora titul basilica minor neboli bazilika menší, jako první v tehdejšímRakousko-Uhersku. V roce 2005 zde byla národní pouť u příležitosti 100. výročí povýšení na baziliku minor a bazilika získala nový liturgický prostor od ak. sochaře Otmara Olivy. Svatá Hora je živé poutní místo, které navštěvuje mnoho poutníků i turistů. Je otevřena každý den po celý rok. O návštěvníky pečuje průvodcovská služba. Na našich stránkách se dozvíte mnoho údajů o historii, projdete si virtuální prohlídku, můžete sledovat přenos mše svaté na internetové televizi.

Bazilika sv. Jiří

Románská trojlodní bazilika sv. Jiří na Pražském hradě je nejstarší dochovanou sakrální stavbou v Praze. Její bílé věže z pečlivě opracovaných opukových kvádrů výrazně zasahují do siluety hradního komplexu.

Kostel založil kolem roku 920 otec sv. Václava, kníže Vratislav, jako druhou svatyni Pražského hradu. O několik let později byl objekt na jižní straně rozšířen o postranní kapli a v roce 925 sem převezeny ostatky sv. Ludmily. V roce 973 byl při kostele založen první ženský benediktinský klášter, jehož podstatné části se zachovaly dodnes. Abatyší se stala ct. Mlada, sestra knížete Boleslava II. Vzápětí došlo k stavebním úpravám. Stavba byla prodloužena západním směrem, pro řeholnice postaven oddělený západní kůr a tribuna, otevřená do prostoru sdruženými románskými okénky. V průběhu času došlo ještě k dalším stavebním úpravám. V druhé polovině 14. století získala bazilika nové západní průčelí, to bylo později zbarokováno.

V roce 1142 za obléhání Pražského hradu Konrádem Znojemským klášter vyhořel. Při obnově dostala bazilika i své dvě věže, rovněž z románského kvádříkového zdiva. Jsou situovány poněkud neobvykle na boku východního ukončení bočních lodí. Věže jsou vysoké 41 m a nemají totožný půdorys. Jižní věž má šířku 6,3 m, severní pouze 5 m. Ta je od svislice odkloněna o 40 cm. Nejvyšší patro obou věží, ve dvou úrovních, prolamují sdružená trojdílná románská okna. Nárožní lisény nad nimi spojuje pás obloučkového vlysu a zubořez. Obě věže zakončují štíhlé kamenné helmice, na vrcholku s křížem.

Zvony dnes na věžích nejsou, byly rekvírovány za I. a II. světové války. Výjimkou zůstal pouze zvon z roku 1550 od Tomáše Jaroše. Až do roku 1974 zůstal zavěšen v jižní věži. Po sejmutí byl restaurován a umístěn v expozici kovolijectví v suterénu Prašné věže. Dnes je umístěn v interiéru baziliky.

Betlémská kaple

Betlémská kaple je národní kulturní památkou a prvním kazatelským chrámem v Evropě.
Založili ji v roce 1391 pražští měšťané kramář Jan Kříž a dvořan Hanuš z Mühlheimu. V zakládací listině z 24. 5. 1391 oba dárci výslovně ustanovili, že kaple má sloužit pro kázání v českém jazyce. Byla postavena v letech 1391-1394 a v letech 1402-1413 zde kázal mistr Jan Hus. Od počátku byla spojena s univerzitou. Zájem o reformní snahy v církvi mezi měšťanstvem a pokrokové směry univerzity se sešly právě na půdě Betlémské kaple.V letech 1638-1661 byla kaple majetkem univerzity. V roce 1786 byla kaple z větší části zbourána, ale v padesátých letech 20. století zrekonstruována do přibližně původní podoby podle projektu architekta Fragnera s použitím zachovaných fragmentů zdiva. V roce 1987 převzalo kapli České vysoké učení technické v Praze, které ji na svůj náklad zrekonstruovalo a opět zpřístupnilo veřejnosti. Dne 26. 3. 1992 byla kaple slavnostně otevřena. Betlémská kaple se v návaznosti na univerzitní tradice stala slavnostní aulou ČVUT.

Pravoslavný kostel sv. Petra a Pavla

Pravoslavný kostel sv. Petra a Pavla – pětikopulová stavba v centru Karlových Varů. Byl postaven architektem G. Wiedermannem , dle vzoru byzantsko-staroruského kostela v Ostankinu u Moskvy za přispění ruské šlechty. Tuto výraznou stavbu ani omylem nepřehlédnete. Je zasazena mezi převážně secesní vily v ulici Krále Jiřího. Bohatá výzdoba kostela byla částečně sponzorována zámožnými karlovarskými pacienty ruského původu. Její součástí je i reliéf ruského cara Petra Velikého. Reliéf sochaře M. Hillera zpodobňuje ruského cara Petra I.

Chrám sv. Barbory

Unikátní dílo vrcholné a pozdně gotické architektury, založené v roce 1388 je společně s historickým jádrem města zapsané na seznamu památek UNESCO. Podle historických pramenů měla velkolepá stavba dosahovat dvojnásobku dnešní délky. V interiéru se zachovala jedinečná galerie pozdně gotických a renesančních maleb z 15. století.

Gotická pětilodní katedrála byla založena jako hornický chrám, což dokládá i jeho zasvěcení patronce havířů sv. Barboře. Stavba byla dokončena až na přelomu 19. a 20. stol. Chrám měl představovat moc a význam horního města, které se začalo utvářet v 70. letech 13. století spojováním hornických osad na místě bohatého naleziště stříbrné rudy.

Na podobu Svatobarborského chrámu měl vliv francouzských katedrál. Kutnohorští patricijové se snažili překonat rozsahem a zdobností cisterciácký klášter v Sedlci. Proto vznikly nedaleko od sebe tak významné chrámové stavby katedrálního typu. Původně měl být chrám trojlodní a protáhlejší. Velice brzy se však změnil na pětilodní. Na výstavbě chrámu se podíleli i takoví mistři jako Petr Parléř, Matyáš Rejsek či Benedikt Rejt.