Kostel sv. Vladimíra – Mariánské Lázně

V letech 1900 – 1902 nahradil pravoslavnou modlitebnu, fungující od r. 1878 v budově radnice. Po opakované finanční sbírce, iniciované zdejšími lékaři a pravoslavným knězem Nikolajem N. Pisarevským mezi srbskou a ruskou lázeňskou klientelou, vypracoval plány stavby petrohradský architekt prof. Nikolaj V. Sultanov (1850 – 1908). Stavbu realizoval známý františkolázeňský stavitel Gustav Wiedermann, autor pravoslavných kostelů ve Františkových Lázních (1889) a Karlových Varech (1893 – 1898). Půdorys vychází z řeckého kříže, jehož kvadratický střed převyšuje postranní apsidy. Interiéru dominuje bohatý majolikový ikonostas, vyrobený původně v Kuzněcovu u Tveru pro Světovou výstavu v Paříži r. 1900. Za 1. svět. války byla zrekvírována zvonkohra, za 2. svět. války sloužil kostel jako sklad, Obnoven byl ve 2. pol. 20. století.

Chrám Panny Marie Vítězné

V Praze na Malé Straně v Karmelitské ulici stojí kostel Panny Marie Vítězné. Má zcela mimořádný význam nejen pro svou stránku architektonickou a výzdobu uměleckou, ale zejména proto, že je v něm uchovávána a uctívána proslulá soška Pražského Jezulátka. Soška malého Ježíška, vystavená úctě lidí, přijímá denně návštěvníky z desítek zemí světa. Mnohým lidem, kteří se před ní modlili k Bohu, přinesla zázračná a neobvyklá vyslyšení. Představuje malé dítě, oblečené v dlouhou košilku, ze které vykukují bosé nožky. Pravicí Ježíšek žehná, zatímco levice drží zemský globus završený křížem.

Loreta Praha prodej ukončen, doprodej v e-shopu

Položením základního kamene Svaté Chýše 3. 6. 1626 byla započata historie celého poutního místa. První patronkou a zakladatelkou Lorety byla Benigna Kateřina z Lobkowicz, pod lobkowiczkým patronátem zůstala Loreta až do počátku 20. století. Podoba místa se postupně proměňovala v průběhu 17. – 18. století, interiéry byly zčásti upravovány ještě v 19. století, v 50.-60. letech 20. století byla vybudována nová klenotnice, přístupná veřejnosti.Poutní místo je koncipováno jako uzavřený komplex staveb kolem centrální Svaté chýše, s obdélným patrovým arkádovým dvorem. Dnešní kostel Narození Páně a dvě z kaplí byly v původním rozvrhu ze 60. let 17. století pouhými mělkými výklenky s oltáři. Jak se zvyšovala proslulost Lorety, rostla její navštěvovanost a bylo třeba zvětšit liturgické prostory poutního místa. Proto byly postupně vybudovány větší obdélné kaple v rozích dvora, následně také zvětšeny obě kaple na příčné ose a v několika fázích přestavěna kaple Narození Páně na prostorný kostel.

Svatá Hora – Příbram

Svatá Hora je jedno z nejstarších mariánských poutních míst v Čechách. Národní kulturní památka tvoří nezaměnitelnou siluetu nad městem Příbramí. Rozsáhlý raně barokní areál je pokladnicí umění. Počátky Svaté Hory se datují k roku 1260. První lékařsky doložený zázrak se na Svaté Hoře stal r. 1632 a znamenal počátek poutního ruchu. R. 1732 byla milostná soška slavnostně korunována. Roku 1905 získala Svatá Hora titul basilica minor neboli bazilika menší, jako první v tehdejšímRakousko-Uhersku. V roce 2005 zde byla národní pouť u příležitosti 100. výročí povýšení na baziliku minor a bazilika získala nový liturgický prostor od ak. sochaře Otmara Olivy. Svatá Hora je živé poutní místo, které navštěvuje mnoho poutníků i turistů. Je otevřena každý den po celý rok. O návštěvníky pečuje průvodcovská služba. Na našich stránkách se dozvíte mnoho údajů o historii, projdete si virtuální prohlídku, můžete sledovat přenos mše svaté na internetové televizi.

Bazilika sv. Jiří

Románská trojlodní bazilika sv. Jiří na Pražském hradě je nejstarší dochovanou sakrální stavbou v Praze. Její bílé věže z pečlivě opracovaných opukových kvádrů výrazně zasahují do siluety hradního komplexu.

Kostel založil kolem roku 920 otec sv. Václava, kníže Vratislav, jako druhou svatyni Pražského hradu. O několik let později byl objekt na jižní straně rozšířen o postranní kapli a v roce 925 sem převezeny ostatky sv. Ludmily. V roce 973 byl při kostele založen první ženský benediktinský klášter, jehož podstatné části se zachovaly dodnes. Abatyší se stala ct. Mlada, sestra knížete Boleslava II. Vzápětí došlo k stavebním úpravám. Stavba byla prodloužena západním směrem, pro řeholnice postaven oddělený západní kůr a tribuna, otevřená do prostoru sdruženými románskými okénky. V průběhu času došlo ještě k dalším stavebním úpravám. V druhé polovině 14. století získala bazilika nové západní průčelí, to bylo později zbarokováno.

V roce 1142 za obléhání Pražského hradu Konrádem Znojemským klášter vyhořel. Při obnově dostala bazilika i své dvě věže, rovněž z románského kvádříkového zdiva. Jsou situovány poněkud neobvykle na boku východního ukončení bočních lodí. Věže jsou vysoké 41 m a nemají totožný půdorys. Jižní věž má šířku 6,3 m, severní pouze 5 m. Ta je od svislice odkloněna o 40 cm. Nejvyšší patro obou věží, ve dvou úrovních, prolamují sdružená trojdílná románská okna. Nárožní lisény nad nimi spojuje pás obloučkového vlysu a zubořez. Obě věže zakončují štíhlé kamenné helmice, na vrcholku s křížem.

Zvony dnes na věžích nejsou, byly rekvírovány za I. a II. světové války. Výjimkou zůstal pouze zvon z roku 1550 od Tomáše Jaroše. Až do roku 1974 zůstal zavěšen v jižní věži. Po sejmutí byl restaurován a umístěn v expozici kovolijectví v suterénu Prašné věže. Dnes je umístěn v interiéru baziliky.

Betlémská kaple

Betlémská kaple je národní kulturní památkou a prvním kazatelským chrámem v Evropě.
Založili ji v roce 1391 pražští měšťané kramář Jan Kříž a dvořan Hanuš z Mühlheimu. V zakládací listině z 24. 5. 1391 oba dárci výslovně ustanovili, že kaple má sloužit pro kázání v českém jazyce. Byla postavena v letech 1391-1394 a v letech 1402-1413 zde kázal mistr Jan Hus. Od počátku byla spojena s univerzitou. Zájem o reformní snahy v církvi mezi měšťanstvem a pokrokové směry univerzity se sešly právě na půdě Betlémské kaple.V letech 1638-1661 byla kaple majetkem univerzity. V roce 1786 byla kaple z větší části zbourána, ale v padesátých letech 20. století zrekonstruována do přibližně původní podoby podle projektu architekta Fragnera s použitím zachovaných fragmentů zdiva. V roce 1987 převzalo kapli České vysoké učení technické v Praze, které ji na svůj náklad zrekonstruovalo a opět zpřístupnilo veřejnosti. Dne 26. 3. 1992 byla kaple slavnostně otevřena. Betlémská kaple se v návaznosti na univerzitní tradice stala slavnostní aulou ČVUT.

Pravoslavný kostel sv. Petra a Pavla

Pravoslavný kostel sv. Petra a Pavla – pětikopulová stavba v centru Karlových Varů. Byl postaven architektem G. Wiedermannem , dle vzoru byzantsko-staroruského kostela v Ostankinu u Moskvy za přispění ruské šlechty. Tuto výraznou stavbu ani omylem nepřehlédnete. Je zasazena mezi převážně secesní vily v ulici Krále Jiřího. Bohatá výzdoba kostela byla částečně sponzorována zámožnými karlovarskými pacienty ruského původu. Její součástí je i reliéf ruského cara Petra Velikého. Reliéf sochaře M. Hillera zpodobňuje ruského cara Petra I.

Chrám sv. Barbory

Unikátní dílo vrcholné a pozdně gotické architektury, založené v roce 1388 je společně s historickým jádrem města zapsané na seznamu památek UNESCO. Podle historických pramenů měla velkolepá stavba dosahovat dvojnásobku dnešní délky. V interiéru se zachovala jedinečná galerie pozdně gotických a renesančních maleb z 15. století.

Gotická pětilodní katedrála byla založena jako hornický chrám, což dokládá i jeho zasvěcení patronce havířů sv. Barboře. Stavba byla dokončena až na přelomu 19. a 20. stol. Chrám měl představovat moc a význam horního města, které se začalo utvářet v 70. letech 13. století spojováním hornických osad na místě bohatého naleziště stříbrné rudy.

Na podobu Svatobarborského chrámu měl vliv francouzských katedrál. Kutnohorští patricijové se snažili překonat rozsahem a zdobností cisterciácký klášter v Sedlci. Proto vznikly nedaleko od sebe tak významné chrámové stavby katedrálního typu. Původně měl být chrám trojlodní a protáhlejší. Velice brzy se však změnil na pětilodní. Na výstavbě chrámu se podíleli i takoví mistři jako Petr Parléř, Matyáš Rejsek či Benedikt Rejt.

Kostel sv. Mikuláše na Malé straně

Chrám Sv. Mikuláše je postaven v přirozeném centru Malé Strany, kde již v r. 1283 stál farní kostel Sv. Mikuláše a v období středověku zde bylo tržiště s románským kostelíkem Sv. Václava. Barokní výstavba celého jezuitského areálu vč. farní budovy a školy trvala od r. 1673 do r. 1752. Rozhodující fáze stavby začala až po r. 1702 a její autorství je připisováno Kryštofu Dienzehoferovi. Po jeho smrti stavbu dokončil jeho syn Kilián Ignác Dienzehofer, který navrhl unikátní řešení klenby a mohutnou kupoli, která se stala jednou z hlavních dominant Prahy. Tato změna výrazně ovlivnila nejen vzhled kostela, ale i tvář celé levobřežní části Prahy. První bohoslužby se mohly začít konat v části chrámu již r. 1711. V letech 1713 a 1715 byly dokončeny obě kaple při vchodu do kostela – kaple sv. Barbory nalevo od vstupu a protilehlá kaple sv. Anny. Stavba byla dokončena r. 1752. V témž roce byla hotova rovněž věž se zvonicí. Kostel bývá označován jako nejkrásnější stavba českého baroka.

Kostel sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí

Kostel sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí patří mezi nejpozoruhodnější stavby barokního stylu v Praze. Bohatě zdobený vnitřek kostela obsahuje oltář sv. Mikuláše, stropní fresky a náboženské obrazy, které vzešly z dílen slavných umělců barokní doby.
Původně raně gotický kostel založili na počátku 13. stol. němečtí kupci. Kostel plnil funkci farního kostela Starého Města až do dostavby Týnského chrámu. Od konce 60. let 14. stol. zde měl reformní kazatel Milíč z Kroměříže latinská kázání, určená vzdělaným Pražanům. Kostel byl v roce 1650 až 1660 raně barokně přestavěn, v roce 1732 zbořen a nahrazen dnešní stavbou. Dnešní barokní kopulová stavba vznikla mezi lety 1732-1735 podle projektu K. I. Dienzenhofera. Od roku 1920 slouží Církvi československé husitské.