Stavba z let 1719-1722  je jedním z nejlepších děl architekta Jana Blažeje Santiniho a nejoriginálnějším příkladem tzv. barokní gotiky. Půdorys kostela je odvozen z kruhu do kterého je vepsán desetiúhelník. Po obvodu se střídá pět hrotitých kaplí s trojúhelníkovým půdorysem a pět kaplí oválných. Číslo pět bylo zvoleno podle svatojánské legendy, která hovoří o pěti hvězdách, které se objevily nad tělem mrtvého světce. Výjimečné hodnoty tohoto poutního kostela vedly k tomu, že v roce 1994 byl zapsán jako první solitérní stavba v českých zemích do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

V letech 1900 – 1902 nahradil pravoslavnou modlitebnu, fungující od r. 1878 v budově radnice. Po opakované finanční sbírce, iniciované zdejšími lékaři a pravoslavným knězem Nikolajem N. Pisarevským mezi srbskou a ruskou lázeňskou klientelou, vypracoval plány stavby petrohradský architekt prof. Nikolaj V. Sultanov (1850 – 1908). Stavbu realizoval známý františkolázeňský stavitel Gustav Wiedermann, autor pravoslavných kostelů ve Františkových Lázních (1889) a Karlových Varech (1893 – 1898). Půdorys vychází z řeckého kříže, jehož kvadratický střed převyšuje postranní apsidy. Interiéru dominuje bohatý majolikový ikonostas, vyrobený původně v Kuzněcovu u Tveru pro Světovou výstavu v Paříži r. 1900. Za 1. svět. války byla zrekvírována zvonkohra, za 2. svět. války sloužil kostel jako sklad, Obnoven byl ve 2. pol. 20. století.

Unikátní kostnice pod kostelem Všech svatých na hřbitově v Sedlci u Kutné Hory. Původně se jednalo o hřbitovní kostel. V roce 1278 byl opat Jindřich poslán  do Jeruzaléma ve Svaté Zemi a ten přivezl hrst hlíny z hory Kalvárie, kterou rozesel po místním hřbitově. Hřbitov získal pověst Svaté Země a pak se zde dávali pohřbívat lidé nejen z okolí, ale i z ciziny. Výzdoba je tvořena téměř výhradně lidskými kostmi, ostatky celkem asi 40 000 lidí, pozůstatky morových epidemií a husitských válek. Největší zajímavosti: mohutný lustr, kalichy, kříž, monstrance nebo schwarzenberský erb.

Hostýn je jedním z hlavních vrcholů Rusavské hornatiny, severozápadní části pohoří Hostýnské vrchy. Výrazně vyčnívá z jejího severního okraje asi 3 km jihovýchodně od města Bystřice pod Hostýnem. Pískovcový vrch je převážně pokryt smrkovým lesem, část západního svahu je chráněna jako přírodní památka Stráň. Má dva vrcholy, na nižším z nich, v nadmořské výšce 718 m, stojí barokní poutní chrám Nanebevzetí Panny Marie. Pravděpodobně již v pozdním středověku byla na vrcholu hory postavena kaple Panny Marie, zřejmě od havířů, které sem povolal pan Burian Žabka z Limberka, v roce 1544; vydržela stát do roku 1658. Původní stavba z let 1721–1748 byla obnovena po požáru roku 1769 a rekonstruována v letech 1841–1845. V roce 1887 zde byl dobudován jezuitský klášter. I dnes je poutní místo spravováno s jezuity, kteří zde mají zřízen noviciát. Pod vrcholem se nachází pramen, podle tradice zázračně uzdravující, jež vyvolal vznik mnoha pověstí. V jeho blízkosti stojí kaple z roku 1700. Na vyšším vrcholu ve výšce 736 m je kamenná rozhledna, u níž byla v 90. letech zřízena větrná elektrárna. Na spojnici mezi oběma vrcholy se nachází hřbitůvek jezuitských mnichů, pomník skautů, kteří zahynuli ve vězení za dob totality a pomník dlouholetého skautského vůdce a ředitele holešovského gymnázia Rudolfa Plajnera. Jižní úbočí dvojvrší, od chrámu ke hřbitůvku, obepíná křížová cesta od Dušana Jurkoviče.

Španělská synagoga je součástí Židovského muzea v Praze. V roce 1868 byla zbudována v maurském slohu podle projektu Vojtěcha Ignáce Ullmana na místě nejstarší pražské židovské modlitebny zvané „Stará škola“. Synagoga má centrální čtvercový půdorys s kopulí nad ústředním prostorem. Ze tří stran jsou vestavěny galerie na kovových konstrukcích otevřené do hlavní lodi. Štuková arabeska i stylizované orientální motivy se opakují na stěnách i v řezbářské výzdobě dveří, zábradlí i galerie. Barevné vitráže i vnitřní výzdoba podle návrhů architektů A. Bauma a B. Münzbergera byly dokončeny v roce 1893. V letech 1836-45 v synagoze, na jejímž místě vyrostla v roce 1868 současná stavba, působil jako varhaník František Škroup, skladatel české národní hymny.

Opatský chrám, původně zasvěcený Panně Marii, byl budován od první poloviny 13. století jako součást benediktinského kláštera, založeného v roce 1101. Bazilika patří ke skvostům středověkého stavitelství. Je postavena v románském slohu s gotickými prvky. Značně utrpěla při obléhání Třebíče uherskými vojsky Matyáše Korvína v roce 1468 a více než dvě století pak byla používána ke světským účelům. Po obnově, provedené stavitelem Františkem Maxmiliánem Kaňkou v letech 1725-1731, byla znovu využívána k sakrálním účelům a zasvěcena svatému Prokopu. V roce 2002 se bazilika stala národní kulturní památkou a v roce 2003 byla zapsána na seznam světového kulturního a přírodního dědictví.

Vyšehrad – skála nad řekou s temnou siluetou štíhlých věží, patří neodmyslitelně k pražské krajině. Tradice tohoto tajemného místa je spjata s pověstmi, jež literárně zpracoval Alois Jirásek ze starých kronik pod názvem „Staré pověsti české“. Vyšehradské pověsti vysvětlující a oslavující vznik a počátky přemyslovského státu povýšily toto území na jedno z nejpamátnějších míst českého národa. Vyšehrad vznikl jako opevněné hradiště někdy v 10. století. Prvním nesporným dokladem o existenci vyšehradského hradiště jsou přemyslovské denáry Boleslava II., ražené ve zdejší mincovně v polovině 10. století. Podstatnou etapou bylo zvolení Vratislava II. knížetem a jeho volbě stálé rezidence Vyšehradu, výstavby dalších staveb a hlavně kapituly, která byla přímo podřízena papeži. Význam Vyšehradu znovu pozvedl až Karel IV. Přestavěl ho v kamennou pevnost, připojil jej hradbami k Novému Městu Pražskému, vystavěl gotický královský palác, kapitulní chrám, mohutnou bránu zvanou Špička. Za husitských válek byl však celý královský okrsek zničen. Od poloviny 17. století se Vyšehrad proměňoval v barokní pevnost s vojenskou posádkou a v rukou vojenské správy zůstal do roku 1911, kdy byl předán městu a prakticky v nezměněné podobě (až na vyhořelou zbrojnici v prostoru parku s Myslbekovými sochami) se zachoval do dnešních dnů. I na počátku 21. století si Vyšehrad uchovává magickou atmosféru a tajemství.