Betlémská kaple je národní kulturní památkou a prvním kazatelským chrámem v Evropě.
Založili ji v roce 1391 pražští měšťané kramář Jan Kříž a dvořan Hanuš z Mühlheimu. V zakládací listině z 24. 5. 1391 oba dárci výslovně ustanovili, že kaple má sloužit pro kázání v českém jazyce. Byla postavena v letech 1391-1394 a v letech 1402-1413 zde kázal mistr Jan Hus. Od počátku byla spojena s univerzitou. Zájem o reformní snahy v církvi mezi měšťanstvem a pokrokové směry univerzity se sešly právě na půdě Betlémské kaple.V letech 1638-1661 byla kaple majetkem univerzity. V roce 1786 byla kaple z větší části zbourána, ale v padesátých letech 20. století zrekonstruována do přibližně původní podoby podle projektu architekta Fragnera s použitím zachovaných fragmentů zdiva. V roce 1987 převzalo kapli České vysoké učení technické v Praze, které ji na svůj náklad zrekonstruovalo a opět zpřístupnilo veřejnosti. Dne 26. 3. 1992 byla kaple slavnostně otevřena. Betlémská kaple se v návaznosti na univerzitní tradice stala slavnostní aulou ČVUT.
Třebíč – Židovská čtvrť
Opatský chrám, původně zasvěcený Panně Marii, byl budován od první poloviny 13. století jako součást benediktinského kláštera, založeného v roce 1101. Bazilika patří ke skvostům středověkého stavitelství. Je postavena v románském slohu s gotickými prvky. Značně utrpěla při obléhání Třebíče uherskými vojsky Matyáše Korvína v roce 1468 a více než dvě století pak byla používána ke světským účelům. Po obnově, provedené stavitelem Františkem Maxmiliánem Kaňkou v letech 1725-1731, byla znovu využívána k sakrálním účelům a zasvěcena svatému Prokopu. V roce 2002 se bazilika stala národní kulturní památkou a v roce 2003 byla zapsána na seznam světového kulturního a přírodního dědictví.
Kadaň – Františkánský klášter
Františkánský klášter je nejcennější historickou památkou v Kadani. První zmínky o původní kapli pocházejí z roku 1470. Dnes se využívá pro muzejní účely. Nejstarší sklípkové klenby s kostelem Čtrnácti svatých pomocníků, vysvěcený roku 1480. Ocenění jeho významu a bohaté historie nabylo konkrétní podoby a Ministerstvo kultury ČR zařadilo tento projekt, jenž je majoritně financován městem a Ministerstvem kultury České republiky do programu záchrany architektonického dědictví našeho státu. Od roku 1999 je ve sklepích kláštera umístěno městské muzeum se stálou expozicí mineralogických a archeologických zajímavostí, ukázkami těžby a zpracování nerostných surovin a také hornické činnosti na Kadaňsku. Od května 2004 je městské muzeum v přízemí zaměřeno na městskou památkovou rezervaci, kult 14. svatých Pomocníků a částečně život františkánských mnichů. V prvním patře kláštera mohou návštěvníci obdivovat zachovalou původní architekturu stavby. Součástí prohlídky je i nadále kostel Františkánského kláštera.
CMQC doporučuje: Sklípkové klenby s restaurovanou pozdně gotickou výzdobou; gotické, renesanční a barokní fresky; náhrobní plastiky, hrob (tumba) českého humanisty Jana Hasištejnského z Lobkowicz; klášterní hodiny z roku 1717 pohánějící 3 ciferníky v rámci celého kláštera; volně přístupný areál klášterní zahrady s občerstvením
Měnínská Brána
Brána, jejíž název je odvozen od městské čtvrti, stála při ústí Měnínské ulice. Uváděná v počtu městských bran jako pátá je jediným užívaným východem z města zachovaným až do dnešní doby. Je zvláštní tím, že k ní vede pouze jediná ulice, což někteří historici považují za důkaz určitého vybočení z dispozice městského plánu a domnívají se, že k ní původně vedly dvě sbíhavé ulice, z nichž jedna byla v pozdější době zastavěna. I tato teorie má však svoje odpůrce.
Měnínská brána jako jediná brána středověkého městského opevnění změnila svoji polohu. K roku 1293 je doložena na spojnici dnešních ulic Kobližné a Jánské, ale k roku 1348 je v těchto místech připomínána pouze městská Branka, zatímco nová Měnínská brána stojí o ulici jižněji.
Architektonická podoba dnešní brány vznikla kolem roku 1500. Koncem 16. století, přesněji k roku 1593, jsou doloženy její věžní hodiny zhotovené hodinářem z Přibic u Vranova. Brána byla původně čtyřpatrová, i když některé prameny ji uvádějí jako třípatrovou. V současné době je využívána k výstavám.
Loreta Praha – Svatá Chýše – prodej ukončen, doprodej v e-shopu
Položením základního kamene Svaté Chýše 3. 6. 1626 byla započata historie celého poutního místa. První patronkou a zakladatelkou Lorety byla Benigna Kateřina z Lobkowicz, pod lobkowiczkým patronátem zůstala Loreta až do počátku 20. století. Podoba místa se postupně proměňovala v průběhu 17. – 18. století, interiéry byly zčásti upravovány ještě v 19. století, v 50.-60. letech 20. století byla vybudována nová klenotnice, přístupná veřejnosti.Poutní místo je koncipováno jako uzavřený komplex staveb kolem centrální Svaté chýše, s obdélným patrovým arkádovým dvorem. Dnešní kostel Narození Páně a dvě z kaplí byly v původním rozvrhu ze 60. let 17. století pouhými mělkými výklenky s oltáři. Jak se zvyšovala proslulost Lorety, rostla její navštěvovanost a bylo třeba zvětšit liturgické prostory poutního místa. Proto byly postupně vybudovány větší obdélné kaple v rozích dvora, následně také zvětšeny obě kaple na příčné ose a v několika fázích přestavěna kaple Narození Páně na prostorný kostel.
Velehrad – Bazilika Nanebevzetí Panny Marie
Velehrad patří k nejvýznačnějším poutním místům v České republice. Je úzce spojen s tradicí cyrilometodějskou. Kult slovanských apoštolů, kteří jsou spolu se sv. Benediktem spolupatrony Evropy, činí z Velehradu místo přesahující významem hranice našeho státu.
Podle archeologických nálezů a historického bádání lze politicko-správní středisko Velkomoravské říše a metropoli jejího prvního arcibiskupa sv. Metoděje spojovat se širší oblastí Uherského Hradiště, Starého Města s okolím a Velehradu.
Podle archeologických nálezů a historického bádání lze politicko-správní středisko Velkomoravské říše a metropoli jejího prvního arcibiskupa sv. Metoděje spojovat se širší oblastí Uherského Hradiště, Starého Města s okolím a Velehradu.
Počátky současného Velehradu sahají na začátek 13. století, kdy zde vznikl první cisterciácký klášter na Moravě založený moravským markrabětem Vladislavem Jindřichem v románském stylu s vlivem rané gotiky. Rozsáhlý komplex spolu s konventním kostelem Nanebevzetí Panny Marie byl dokončen ve čtyřicátých letech 13. století. Jeho pozdější osudy: r. 1421 vypálen moravskými husity, znovu obnoven v letech 1587-1592, raně barokní přestavba v letech 1629-35; současná podoba pochází z přelomu 17: 18. stol.
V době církevních reforem císaře Josefa II. došlo ke zrušení cisterciáckého kláštera a svatyně plnila funkci farního kostela. Dochází ke značnému chátrání, kterému je v nejnutnější míře zamezeno v letech 1863-85, tedy v době miléniových oslav příchodu cyrilometodějské misie na Moravu r. 1863. V r. 1890 přicházejí na Velehrad jezuité, zřizují zde gymnasium a konvikt s názvem Papežská kolej Tovaryšstva Ježíšova na Velehradě. Areál prochází v letech 1935-39 rozsáhlou restaurací.
V r. 1950 klášter opět zrušen, po čtyřiceti letech se r. 1990 znovu navrací řád Tovaryšstva Ježíšova (jezuité), aby v tomto významném poutním místě zajišťovali duchovní službu. Papež Pius XI. ocenil cyrilometodějský a unionistický význam Velehradu a r. 1927 udělil zdejšímu chrámu titul a výsady menší baziliky (bazilika minor). U příležitosti jubilea 1100. výročí úmrtí sv. Metoděje v r. 1985 věnoval papež Jan Pavel II. bazilice Zlatou růži. Tuto vysokou poctu obdrželo jen několik křesťanských chrámů na světě. A dne 22. dubna 1990 uskutečnila se zde návštěva hlavy římskokatolické církve papeže Jana Pavla II. Památkou na tuto událost je obrovský kříž s jeho znakem stojící na nádvoří před bazilikou.
V r. 1950 klášter opět zrušen, po čtyřiceti letech se r. 1990 znovu navrací řád Tovaryšstva Ježíšova (jezuité), aby v tomto významném poutním místě zajišťovali duchovní službu. Papež Pius XI. ocenil cyrilometodějský a unionistický význam Velehradu a r. 1927 udělil zdejšímu chrámu titul a výsady menší baziliky (bazilika minor). U příležitosti jubilea 1100. výročí úmrtí sv. Metoděje v r. 1985 věnoval papež Jan Pavel II. bazilice Zlatou růži. Tuto vysokou poctu obdrželo jen několik křesťanských chrámů na světě. A dne 22. dubna 1990 uskutečnila se zde návštěva hlavy římskokatolické církve papeže Jana Pavla II. Památkou na tuto událost je obrovský kříž s jeho znakem stojící na nádvoří před bazilikou.
Velehrad – Cyril a Metoděj
Velehrad patří k nejvýznačnějším poutním místům v České republice. Je úzce spojen s tradicí cyrilometodějskou. Kult slovanských apoštolů, kteří jsou spolu se sv. Benediktem spolupatrony Evropy, činí z Velehradu místo přesahující významem hranice našeho státu.
Podle archeologických nálezů a historického bádání lze politicko-správní středisko Velkomoravské říše a metropoli jejího prvního arcibiskupa sv. Metoděje spojovat se širší oblastí Uherského Hradiště, Starého Města s okolím a Velehradu.
Podle archeologických nálezů a historického bádání lze politicko-správní středisko Velkomoravské říše a metropoli jejího prvního arcibiskupa sv. Metoděje spojovat se širší oblastí Uherského Hradiště, Starého Města s okolím a Velehradu.
Počátky současného Velehradu sahají na začátek 13. století, kdy zde vznikl první cisterciácký klášter na Moravě založený moravským markrabětem Vladislavem Jindřichem v románském stylu s vlivem rané gotiky. Rozsáhlý komplex spolu s konventním kostelem Nanebevzetí Panny Marie byl dokončen ve čtyřicátých letech 13. století. Jeho pozdější osudy: r. 1421 vypálen moravskými husity, znovu obnoven v letech 1587-1592, raně barokní přestavba v letech 1629-35; současná podoba pochází z přelomu 17: 18. stol.
V době církevních reforem císaře Josefa II. došlo ke zrušení cisterciáckého kláštera a svatyně plnila funkci farního kostela. Dochází ke značnému chátrání, kterému je v nejnutnější míře zamezeno v letech 1863-85, tedy v době miléniových oslav příchodu cyrilometodějské misie na Moravu r. 1863. V r. 1890 přicházejí na Velehrad jezuité, zřizují zde gymnasium a konvikt s názvem Papežská kolej Tovaryšstva Ježíšova na Velehradě. Areál prochází v letech 1935-39 rozsáhlou restaurací.
V r. 1950 klášter opět zrušen, po čtyřiceti letech se r. 1990 znovu navrací řád Tovaryšstva Ježíšova (jezuité), aby v tomto významném poutním místě zajišťovali duchovní službu. Papež Pius XI. ocenil cyrilometodějský a unionistický význam Velehradu a r. 1927 udělil zdejšímu chrámu titul a výsady menší baziliky (bazilika minor). U příležitosti jubilea 1100. výročí úmrtí sv. Metoděje v r. 1985 věnoval papež Jan Pavel II. bazilice Zlatou růži. Tuto vysokou poctu obdrželo jen několik křesťanských chrámů na světě. A dne 22. dubna 1990 uskutečnila se zde návštěva hlavy římskokatolické církve papeže Jana Pavla II. Památkou na tuto událost je obrovský kříž s jeho znakem stojící na nádvoří před bazilikou.
V r. 1950 klášter opět zrušen, po čtyřiceti letech se r. 1990 znovu navrací řád Tovaryšstva Ježíšova (jezuité), aby v tomto významném poutním místě zajišťovali duchovní službu. Papež Pius XI. ocenil cyrilometodějský a unionistický význam Velehradu a r. 1927 udělil zdejšímu chrámu titul a výsady menší baziliky (bazilika minor). U příležitosti jubilea 1100. výročí úmrtí sv. Metoděje v r. 1985 věnoval papež Jan Pavel II. bazilice Zlatou růži. Tuto vysokou poctu obdrželo jen několik křesťanských chrámů na světě. A dne 22. dubna 1990 uskutečnila se zde návštěva hlavy římskokatolické církve papeže Jana Pavla II. Památkou na tuto událost je obrovský kříž s jeho znakem stojící na nádvoří před bazilikou.
Turecký dom Senec
Město Senec se nachází na jihozápadě Slovenska, v Bratislavském kraji, 25 km východně od Bratislavy. Nejvzácnější historickou památkou na centrálním náměstí Sence je renesanční kaštielik Turecký dům. V letech 1556 – 60 ho dal postavit bratislavský župan Kryštof Baťán. Do roku 1757 se v něm konaly zasedání bratislavské župy, pak sloužil zejména úředním účelům. Pevnostní charakter objektu dokumentují oblúčikovité střílny a půlkruhové štítky atiky stavbu nejen zdobily ale i chránili obránců objektu. Dochovaly se záznamy, že z Tureckého domu vedla podzemní chodba směrem za zástavbu ulice. Ochrannou funkci měli i štíty objektu přečnívající přes střechu. Turecký dům zažil útok Turků v roce 1663.
Turecký dům byl několik let opuštěný a velmi zdevastovaný. V roce 1994 byla dokončena nákladná rekonstrukce této památky na náklady města Senec. V Tureckem domě je zřízena stylová restaurace.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie – Mostě
Z písemných pramenů vyplývá, že kostel stál v Mostě již před rokem 1258. Roku 1515 postihl Most rozsáhlý požár, při kterém byl zničen i městský kostel. Výstavba současného kostela byla zahájena roku 1517 stavitelem Jörgem z Maulbornu, podle plánů Jakuba Heilmanna ze Schweinfurtu. Kostel je síňové trojlodí s opěráky vtaženými dovnitř, pětiboce uzavřeným presbytářem, s hranolovitou věží v hlavním průčelí a předsíní na severní straně. Po celém vnitřním obvodu včetně presbytáře je vestavěna empora s cennými polychromovanými reliéfy na biblická témata.
V roce 1964 bylo rozhodnuto o likvidaci města Mostu s tím, že kostel Nanebevzetí Panny Marie bude přemístěn do blízkosti bývalého špitálu s kostelem sv. Ducha, pocházejícího z poloviny 14. století. Přesun o 841,1 m se uskutečnil v roce 1975. Pro veřejnost je kostel zpřístupněn od roku 1988. Dodatečně byl vrácen na původní místo 17 m vysoký barokní oltář.
V roce 1964 bylo rozhodnuto o likvidaci města Mostu s tím, že kostel Nanebevzetí Panny Marie bude přemístěn do blízkosti bývalého špitálu s kostelem sv. Ducha, pocházejícího z poloviny 14. století. Přesun o 841,1 m se uskutečnil v roce 1975. Pro veřejnost je kostel zpřístupněn od roku 1988. Dodatečně byl vrácen na původní místo 17 m vysoký barokní oltář.
V interiéru kostela je instalována expozice gotického a renesančního umění severozápadních Čech, suterén kostela je využíván jako výstavní prostor.
Knihovna strahovského kláštera
Královská kanonie premonstrátů na Strahově, jehož je Strahovská knihovna nedílnou součástí, byla založena v r. 1143. První komunita řeholních kanovníků přišla z porýnského kláštera ve Steinfeldu. Přes existenci několika románských kodexů z nejstarší „vrstvy“ knihovny nemůžeme jednoznačně hovořit o vědomém kontinuálním vývoji knihovny, snad lze jen konstatovat, že původ fondů sahá až k samému založení kláštera. Knihy nashromážděné po Vestfálském míru se dočkaly v 70. letech 17. století důstojného uskladnění v nově vybudovaném knihovním sálu, který se dnes nazývá Teologický. Zhruba v téže době byl sepsán i knihovní řád. Po rozsáhlých akvizicích v druhé polovině 17. a během 18. století si rostoucí fondy vyžádaly na konci 18. století výstavbu dalšího sálu, tzv. Filosofického. Druhá polovina 19. a první polovina 20. stol. byly věnovány především katalogovému zpracování sbírek. Po r. 1950 byla Strahovská knihovna začleněna do nově založeného Památníku národního písemnictví, a klášterní archiv, hudební sbírka, obrazová galerie a exponáty byly rozprášeny do dalších státních institucí. Krátce po r. 1989 se objekty kláštera a další zabavený majetek včetně knihovny vrátily nebo vracejí v rámci nápravy některých majetkových křivd do rukou strahovských premonstrátů. Strahovské knižní sbírky obsahují kolem 200 000 svazků, v nichž je odhadem 260 000 prací. Knihy jsou uloženy nejen v obou sálech, ale i v přilehlých depositářích. Podstatnou část fondů tvoří staré tisky z let 1501-1800. Cenný je i fond prvotisků (přes 1500 svazků) a rukopisů (cca 3000 svazků), které se uchovávají ve speciální tresorové místnosti.