Když do města 800 dorazil sarkofág, nachází se před kostelem Sv. Porota, která byla na místě dnešního kostela. Obyvatelé Rovinje však požadovali větší kostel, který by byl hoden sarkofágu s tělem sv. Eufemie a v roce 950 byl postaven nový kostel. Jednalo se o třílodní baziliku se třemi půlkruhovými apsidami. Ve středu kostela byl sarkofág a od té doby patroni města Rovinj Sv. Juraj a Sv. Eufemie. Po několika stoletích stálých výdajů a obnovy se znovu objevila potřeba nové církve. Současný kostel sv. Eufemie a sv. George.

Dne 8. prosince 1720 bylo rozhodnuto vybudovat nový velký kostel, ale první konkrétní kroky byly přijaty o něco později. V roce 1724 svěřil Výbor pro stavbu církve benátskému architektovi Giovanni Scalfarottu (1690-1764), který byl jedním z nejvýznamnějších architektů první poloviny XVIII. století. Scalfarotto v té době již v Benátkách začalo stavbu kostela S. Simeone z Giudy, jedné z nejdůležitějších staveb klasicismu XVIII. století. Projekční kostel pro Rovinj navrhl řešení, které Rovinj nepřijal. Kostel neměl tři lodě (to, co požadovali Rovinjové), protože jeho velikost musela zničit kostel Sv. Josip měl zrušit nově vybudovaný absces, který by měl zapadnout do projektu. Scalfarotto bylo hlavní vstupní fasádou obrácenou na ostrov Sv. Catherine, která dále rozzlobila obyvatele Rovinju, kteří požadovali třílodní stavbu, ve které bude shromážděna nedávno dokončená apsida a okolní budovy nezničí. Scalfarotto, navzdory všem, vytrvale požadoval zmíněnou demolici a stavbu podle svého projektu, takže představenstvo pro stavbu kostela dne 13. dubna 1724 osvobodilo každou povinnost zaplatit mu 80 dukátů.

Pozvali také z Benátek architekta Giovannia Dozzia a pověřili ho projektem, který by uspokojil přání a požadavky klienta – občana Rovinje. Dozzi nebyla tak silná osobnost a slavný architekt, jak to bylo Scalfarotto, a do projektu začlenila všechny požadavky svého klienta a nakonec mohla začít stavba. Základní kámen dnešního kostela byl založen 8. května 1725, 16. května 1728. všechny tři apsidy jsou zasvěceny v roce 1734. Boční loď byla zasvěcena a nakonec v roce 1736. další dvě lodě nebo celá církev. Od té doby až do dnešní doby kostel sv. Euphemia dominuje městu a mořské krajiny Rovinj.

Je také zajímavé, že kostel byl postaven na ostrově, protože to bylo až v roce 1763. úzký úzký kanál oddělující ostrov od pevniny; před výsevem ostrova a pevniny byly spojeny mobilním mostem. Nevíme přesně, kolik obyvatel mělo Rovinj během stavby kostela, ale víme, že v roce 1750 měl 8782 obyvatel, takže jedna taková stavba opravdu potřebovala.

The Church of Peace was founded by virtue of the Peace of Westphalia (hence its name) which ended the Thirty Years’ War (1618-1648). Before the war, the townsfolk of Świdnica were free to follow Luther’s ideas and Lutheran services were held in the town. When the war broke out, the Protestants were deprived of the right to have their own faith and their own churches.

However under the Peace of Westphalia, the Catholic emperor Ferdinand III of Habsburg was obliged by the Swedish to allow the Protestants in the hereditary duchies of Jawor, Głogów, and Świdnica to build one so-called Church of Peace in each duchy. Although the consent of the Habsburgs had many severe restrictions – the Protestants could only build their place of worship outside the town walls, it could not have any towers nor a belfry, and it could only be built from non-durable materials like wood, sand, straw, or clay. The building could not look like a church and the construction works could not last longer than a year.

Against all odds, the Protestants at the time displayed extraordinary resourcefulness. Even the poorest of the community brought something to the table, if only one wooden board. All social classes were involved in the construction process – the nobility, the burghers and the peasants. One inhabitant of Świdnica, Christian Czepko, even set out on a journey to European Protestant courts to ask for money for the construction. The hard work paid off, as construction was completed on time and in 1657 the first service was held in the Church of Peace in Świdnica.

Two similar churches were built in Głogów (which was burned down after 100 years), and in Jawor (which is still standing today).

The Church of Peace in Świdnica is a half-timbered church (the timber frames are filled with wattle and daub) based on a cross-shaped plan.

Later, the main body of the church was extended to make room for the  Hall of Baptism and sacristy in the east, the Hall of the Dead in the west, the Hall of Weddings in the south, and the Hall of  … in the north.

The 1090 m2 church can accommodate 7500 people. The exquisite 18th century wooden altar dominates the Baroque interior. The relief above the altar stone shows the Last Supper. Above the relief stand sculpted figures of Moses, arch-priest Aaron, Jesus, John the Baptist and the apostles Peter and Paul. The central scene between the figures shows the baptism of Christ in the river Jordan. The frieze above the six Corinthian columns holds the inscription: “Dies ist mein geliebter Sohn, an dem ich Wohigefallen habe” (“This is my beloved Son, with whom I am well pleased” – Matthew 3:17). The altar is surmounted by a book with seven seals, a lamb and a banner.

The other dominating element is the 18th century pulpit. The body of the pulpit is supported by Faith with a cross, Hope with an anchor and Love with a child. The pulpit is crowned by the figure of an angel with a trumpet announcing the Last Judgement. The stairs leading to the pulpit are decorated with reliefs showing the descent of the Holy Spirit, the Golgotha, and the Paradise. The hourglass on the lectern was divided into four half-hour parts that measured the length of the sermon.

novogotický sakrální objekt lázeňské kapličky z roku 1897, kterou nechal postavit neznámý autor jako náhradu za zbouranou barokní kapli sv. Jana Nepomuckého. Kaplička je zasvěcena Božskému srdci Ježíšovu a její zařízení pochází z poslední čtvrtiny 20. století.

V minulosti sloužil tento neogotický kostelík, tyčící se přímo vedle hlavní cesty z Rajeckých Teplíc do Rajce. Veřící ho před 100 letyi postavili na místě bývalého hřbitova s pomocí milodarů od obyvatelů okolních obcí. Byl navržen stavitelem Nicolettym. 
V současnosti však slouží jako kaplička, díky výstavbě nového moderního Kostola Božského Srdca Ježišovho o pár kroků dále. Kostel Nanebevzetí Panny posvětil 15. srpna 1909, v den Nanebevzetí Panny Marie, tehdejší nitranský biskup Viliam Batthyány.

Trenčianske Teplice – kostel sv. Štefana Kráľa

– římskokatolický kostel, vysvěcený roku 1888 na den sv. Štefana, prvního uherského krále

– kostel je nově vymalovaný, strop vyřezávaný dřevěný. Oltář je jednoduchý, stejně jako křížová cesta je tvořená z jednoduchých dřevěných obrazů. Kostel působí velmi jednoduše, čistě, upraveně.

Skutečnou dominantou Plzně je katedrála sv. Bartoloměje, jejíž stavba započala spolu se založením města a byla dokončena počátkem 16. století. Chrám je národní kulturní památkou, stejně jako opuková socha na jeho hlavním oltáři, známá Plzeňská madona. Socha představuje tzv. „krásný styl“ období gotiky. Katedrála se pyšní nejvyšší kostelní věží v České republice (102,6 m), z jejíchž ochozů můžete na celé město a jeho okolí shlížet z výšky 60 metrů. Šternberská kaple s visutým svorníkem pochází z 1. pol. 16. století. V roce 1993 zřídil papež Jan Pavel II. v Plzni biskupství a chrám sv. Bartoloměje se stal katedrálou. Sousoší na vnější východní straně chrámu znázorňuje Krista na hoře Olivetské, chráněného řadou malých andělíčků, z nichž jeden vám podle legendy splní i ta nejtajnější přání…

Chrám sv. Ludmily tvoří výraznou dominantu Vinohrad. Dvě věže vysoké 60 metrů jsou jako dvě ruce sepjaté k modlitbě. Kostel je novogotická basilika – trojlodní s transeptem, tj. příčnou lodí ve tvaru kříže. Ve středu chrámu je sanctusová věžička (sanktusník). Kostel je vybudován je ve stylu ranné, severoněmecké gotiky.

Nad honosným schodištěm, tolik oblíbeným při četných svatbách, je hlavní portál (G). V jeho tympanonu je krásný reliéf od Josefa Václava Myslbeka, představující nahoře Boha Otce, Ducha sv. (holubice), uprostřed je žehnající Kristus se sv. Václavem a sv. Ludmilou po stranách. V bočních výklencích jsou sochy sv. Prokopa a sv. Vojtěcha od Fr. Hergestela a A. Procházky. Štíty příčné lodi jsou ozdobeny sochami sv. Vojtěcha, sv. Prokopa a sv. Cyrila a Metoděje od L. Šimka a B. Seelinga.

Po mohutném schodišti vcházíme hlavním vchodem do hlavní lidi dlouhé 50 metrů. Interiér kostela upoutává každého návštěvníka svou výzdobou. Malby a ornamenty na zdech jsou od J. Jobsta.

Fresky na zdech hlavní lodi a na stropě zachycují nejen řadu světců (např. sv. J. Nepomucký, bl. J. Sarkander, sv. Ivan, sv. Anežka, sv. Cyril a Metoděj, sv. Vít, Sv. Zikmund, Sv. VOjtěch, sv. Prokop, sv. Václav, Sv. Ludmila, čtyři evangelisté), ale i postavy ze Starého zákona (Izák, Abrahám, Jakub, Noe, Ezechiel, Izaiáš, Jeremiáš, Daniel).

Významnou část výzdoby tvoří vitráže – barevná okna s postavami světců (podle F. Mockera, F. Ženíška, F. Sequence, A. Liebschera, F. Urbana). Škoda, že dárci prosazovali svou vůli, a tak někteří svatí jsou vyobrazeni častěji. Nejzajímavější jsou velká okna v příčné lodi – mučednická smrt sv. Václava a sv. Ludmily. Některá okna byla za 2. světové války zničena při náletu, ale byla po válce dobře nahrazena novými.

Hlavní oltář (A) podle návrhu arch. Turka, cizelovaný Houdkem, je zdoben drahokamy a polodrahokamy. Jeho výška je 16 m. Figurální výzdobu tvoří krucifix, medailon Boha Otce a socha sv. Ludmily (od Č. Vosmíka). Kolem oltáře je na zdi freska Devět obrazů ze života sv. Ludmily.

Boční oltář (C) vpravo socha sv. Cyrila a Metoděje s plastikou křtu sv. Ludmily a jejího manžela Bořivoje a schválením slovanské bohoslužby v Římě. Vlevo Panna Maria – sedí na trůně s Ježíškem v náručí a kolem jsou čeští patroni: sv. Ludmila, sv. Václav, sv. Vojtěch, sv. Prokop, sv. Anežka, sv. Jan Nepomucký (autory oltářní výzdoby jsou J. Kastner, Š. Zálešák, F. Lukavský).

Mramorový oltář – mensa (B) čelem k lidu, posvěcený 16. 9. 1992 a umístěný v optickém středu kostela podle požadavků 2. vatikánského koncilu, se stává po Nejsvětější svátosti oltářní ve svatostánku středem pozornosti věřících – je zde sloužena Nejsvětější oběť (mše sv.).

V postranních lodích při zdi můžeme rozjímat u keramických oltářů (D) – Pán Ježíš v Getsemanské zahradě a Pieta – o tajemství Kristovy lásky k nám a bolestech Panny Marie po smrti jediného Syna; před smrtí Pána Ježíše se stala Matkou Církve, Matkou nás všech hříšníků, kteří jsme vinni smrtí Pána Ježíše. Nejen prohlížet, ale i rozjímat o utrpení P. Ježíše můžeme také u čtrnácti obrazů křížové cesty, a tím čerpat sílu ke své životní křížové cestě.

Čtyři zpovědnice (E) – nádherná řezbářská práce – co vše by mohly vyprávět o tajemství Kristova milosrdenství k hříšníkům, když se prostřednictvím kněze odpouští těm, kdo se k Bohu vracejí třeba i po mnoha letech. U hlavního vchodu vpravo při pohledu od oltáře je na stěně plastika sv. Vojtěcha a sv. Ludmily.

Vlevo je kaple sv. Kříže (F), která o Velikonocích slouží jako Boží hrob a o Vánocích jsou v ní vystaveny jesličky.

Kostel svatého Ducha na Starém Městě v Praze v Dušní ulici je gotická jednolodní stavba z 2. čtvrtiny 14. století, využívaná jako římskokatolický farní kostel. Kostel je zasvěcen svatému Duchu

Ve Farmaparku žijí zvířata z celého světa. Uvidíte, jak se kolem vás prochází velbloudi, klokani, pštrosi, buvoli, lamy, prasátka, vysokohorské krávy a dalších skoro 250 zvířat. Se zvířaty budete v přímém kontaktu, můžete si je pohladit nebo je nakrmit.

Pro děti jsou připraveny velké trampolíny, klouzačky, houpačky, prolézačky, vodní hrátky, vláček, lanové centrum, dětské traktůrky a bagříky, kryté vyhřívané hřiště, vyhlídková věž, z které můžou pozorovat klokany, a mnohem více.

Skalka je areálem s celoročním využitím a je ideálním místem pro děti, kterým je k dispozici celá řada atrakcí od prolézaček, skluzavek a houpaček, přes trampolíny a kolotoče, až po aquazorbing a lodičky. Prostě celá řada skákadel, hopsadel a prolézadel, kde Vaše děti ztratí pojem o čase a kde se bezpečně mohou vyřádit. Celý areál je zatravněn a uzavřen v malém údolí mezi hlavní budovou, lesem a svahem, který zčásti pokrývají super zážitkové tubingové dráhy o délce přes 145 m. Přijďte se podívat, bude to zábava. Všechny atrakce doplňte skvělou kuchyní a uvidíte, že se nikomu nebude chtít domů.

Od června navíc rozšiřujeme atrakce o:

• krásný dětský kolotoč,
• 3 obrovské skákací hrady, na kterých můžete vaše ratolesti nechat bez obav dovádět díky rozdělení věkové hranice,
• zatraktivnili jsme zážitkové tubingové dráhy a doplnili je o vodní mlhu,
• pro váš velký zájem o vodní atrakce jsme také doplnili 2 obrovské aqazorbingové válce.

Vstup do areálu je zdarma pro dospělé a děti do 2 let.

V zimních měsících se stává areál rájem lyžařů, snowboardistů a v poslední době velmi oblíbenou destinací bobařů a sáňkařů pro něž se vytvořil speciální kopec o délce víc než 100 m. Původně byl areál Skalky využíván zejména lyžaři, nyní je však v areálu i přes zimu k dispozici 14 různých atrakcí, jako je například nově vybudované kluziště nebo horolezecká stěna či dvě sjezdovky a také dětský ski park s pásovým vlekem. Pro sportovní akce je Skalka vybavena, běžkami, sněžnicemi, metanou, laserovou biatlonovou střelnicí a časomírou pro sjezd na lyžích.